5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Silvestrovské

31. prosince 2016 v 19:44 | Rowan |  Co den dal
Svět už se pomalu loučí a vítá. Rok 2016 má v našem časovém pásmu ještě pár hodin života, ale všichni kolem radostně bilancují, jaký ten právě odcházející rok byl. Možná se k tomu taky dostanu, ale popravdě jsem ráda, že to pořekadlo nezní "jak na Silvestra, tak po celý další rok". Protože dneska jsem se k bilancování opravdu nedostala.
 

Zima ve Španělsku

29. prosince 2016 v 12:36 | Rowan |  Co den dal
Španělsko. Země letních dovolených, moře a zmrzliny. Země rozpálená do ruda, kde člověk hledá libovolný kousek stínu, aby před žhnoucím sluncem aspoň na chvíli utekl. Země, kam našinec běžně v zimních měsících necestuje. A ví proč.

Kam na papír

11. prosince 2016 v 20:11 | Rowan |  Kreativní
Spolu s mou otevřeně propuknutou papírovou mánií přichází problematika shánění radostí. Jakmile jednou objevíte, co všechno svět nabízí, zjistíte, že to, co nabízejí běžná česká papírnictví, je dost k pláči. Nějaké ty základní sešity, čtvrtky, základní diáře s českými a slovenskými svátky a jmény dnů, pár samolepek a popisky na kořenky. Ačkoliv uznávám, že se to pomalu zlepšuje a postupně se dají i v běžných obchůdcích sehnat hezčí a zajímavější věci. K mým ideální představám to má přesto i tak daleko.
 


Papírové šílenství

10. prosince 2016 v 21:41 | Rowan |  Girl Like Me
Myslím, že prvním krokem k vyrovnání se se svým šílenstvím je přiznat si, že jím trpíme. Někdy si člověk ani neuvědomuje, že už je to vážně za hranicí, až když partner začne významně kroutit očima ve velmi podobných situacích. Třeba když začnete významně pokukovat po nejblížším papírnictví.

O zvířatech fantastických

24. listopadu 2016 v 23:18 | Rowan |  Recenze
Samozřejmě, že i já jsem zastříhala ušima, když jsem se poprvé doslechla o plánovaném natáčení nového HP filmu. Nemůžu říct, že to bylo úplně nadšené stříhání, ale rozhodně zvědavé. Pak jsem na celou věc zase zapomněla, pak mi ji něco připomnělo a naplno můj zájem propukl v momentě, kdy se u nás před kinem objevil velký poutač. Do té doby mě veškerá mediální masáž spolehlivě minula, neviděla jsem ani mnoho trailerů, snad jeden, který mě celkem pobavil, ale tím to haslo. Nevěděla jsem, o čem to bude, kdo tam bude hrát, snad jen že hlavní postava bude Mlok Scamander a děj se přesune zpět v čase do Ameriky 20. let.


Tíže rozhodnutí

7. listopadu 2016 v 22:40 | Rowan |  Různá zamyšlení
Dala jsem výpověď. Nikdo kolem mě asi úplně nevěřil, že to opravdu udělám a nikdo, kdo o mém rozhodování nevěděl, to nečekal. A rozhodnutí udělat ten krok byl neskutečně náročný.

Autocenzurní blok-neblog

5. srpna 2016 v 22:16 | Rowan |  Girl Like Me
Není snad nic horšího než autocenzurní blok. Když chcete psát, dokonce vám v hlavě občas proběhnou slova a říkáte si, že ta by byla skvělé do článku. Jenže pak si sednete, napíšete je a najednou nevíte jak dál. Najednou vám všechno další příjde nedokonalé, hloupé, povrchní, nehodné zaznamenání. A ono mnohdy třeba ani neni, ale vy to tak cítíte.

Snažím se rozjet oficiální blog. Oficiální, který když někdo najde, ať ho najde, já se za něj nestydím. Ne že bych se za tenhle styděla, to rozhodně ne, ale je tu přeci jen příliš mnoho osobních výžblebtů, které opravdu, ale opravdu nemusí číst každý. I proto se mi sem píše lépe. Pod rouškou domnělé anonymity mám pocit, že můžu bušit do klávesnice horem dolem a něco z toho bude, ten blog to prostě snese.

Jenže na ten druhý se snažím tvořit "lépe". Heh. Lépe. Překopírovala jsem tam nějaké články odtud, Už jsem dokonce i napsala jednu recenzi, o které jsem věděla, že půjde primárně tam. Dokonce jsem tam hodila fotky... A ticho po pěšině. Cokoliv dalšího se snažím napsat, leze to ze mě jak z chlupaté deky. Při nejlepším.

A mě to strašně štve.

Sakra jsem pisálek. Píšu už přes... Kolik? Sakra, dvanáct let. Nejsem Hrabal ani Čapek, nejsem tak dobrá jako spousta jiných blogerů, nejsem ani bloger v tom pravém slova smyslu, že bych se hnala za čtenáři a snažila se být slavná. Prostě mě to psaní jen baví a ráda se mu věnuji. Až na ten blbej autocenzurní blok, který mi v tom brání. A tak místo toho, abych psala některý ze článků, o kterých poslední dny přemýšlím, tluču tu bezduše do klávesnice a snažím se rozepsat a snažím se si nalhat, že je to prostě jedno, prostě piš, ty huso...

Zajímavé ale je, že se mi tohe stává nejen když otevřu ofiko blog, ale i když otevřu word. Vypozorovala jsem to už dávno předávno. Ten blikající kurzor na prázdné stránce mě k smrti děsí a paralizuje mé končetiny. Což je pech, protože jako na potvoru právě ty potřebuju poměrně dost, když chci psát. Občas se to snažím přeprat tím, že začnu psát každou kravinu, která mě napadne, někdy i jen sdfghjkliuzfdfghjkl, jen aby ta stránka nebyla čistá a prázdná a nedotčená. Přitom je to hloupý word, ne list v krásném sešitě, ze kterého nechci trhat pokažené stránky příběhu.

Trpíte tímhle taky? Chcete někdy psát, ale nějaký vnitřní démon vám v tom brání? A jak s ním bojujete? Alkohol se nepočítá, chci to zkusit bez podvádění ;)

jak jsem vyhrála štěně

17. července 2016 v 18:40 | Rowan |  Co den dal
Relativně rádi obrážíme s mužem nejrůznější akce, o kterých se dovíme většinou zcela náhodou prostřednictvím facebooku. Často to jsou nějaké žranice, ochutnávky na něco specializované či akce zaměřené na různé nápoje. Jediné, co nás limituje, je počasí, nějaká cesta nebo vlastní lenost.

Vzhledem k tomu, že mám ale doma milovníka piva (do teď si nejsem jistá, že se do Česka nepřestěhoval hlavně kvůli tomu), nic nám nezabránilo jít se podívat na festival minipivovarů v Riegrových sadech. Ani poměrně chladné počasí, ani původně plánovaná cesta. Ještě víc nás podpořilo, když se ozvala kamarádka, že bychom mohli využít příležitosti a sejít se tam (konečně po roce slibů).


K Czechii

5. června 2016 v 21:38 | Rowan |  Různá zamyšlení
Občas si připadám jako kolovrátek. Stále dokola argumentovat na hloupé a mnohdy značně nevzdělané názory lidí, kteří mají neutuchající potřebu najednou se začít projevovat a vykřikovat svoje světaznalé názory na to, jak bychom se správně měli jmenovat. A že tyhle novoty by se měly rozhodně a každopádně zatrhnout.

Kam dál