5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Prosinec 2010

Rok 2010 ve fotkách

31. prosince 2010 v 1:16 | Rowan |  Různá zamyšlení
Aneb zlomové okamžiky roku? Já vám ani nevím, jak bych tenhle článek měla a mohla nazvat, ale jak jsem se včera brodila fotkami (po dvou letech se někdo rozhodl přidat nějaké fotky na Facebook, hádejte kdo! XD ), uvědomila jsem si, že díky novému foťáku a někdejší touze dodržet Projekt 365 mám pár (set) fotek, ze kterých by se dal vykládat příběh minulého roku. Respektive kterým by se vyprávění o minulém roce dalo ilustrovat :) So, here we go!

Svátečně povánoční

26. prosince 2010 v 19:37 | Rowan |  Různá zamyšlení
Původně jsem myslela, že nějak shrnu Štědrý den, ale to je takové to povídání o ničem, co zabere tři normo-strany školního slohového cvičení a nikomu to vlastně nic neřekne. Ano, letos to bylo jiné než obvykle, ale nebylo to špatné. Konec a tečka, víc k tomu říkat netřeba. ne na blogu, povyprávím to lidem, kteří aspoň trochu vědí, o čem je řeč. O senilitě svých prarodičů toho budu moct navykládat litánie taky kdykoliv jindy. 

Musim každopádně přiznat, že mě počasí nemile pobavilo. Třiadvacátého večer se začalo oteplovat, pršet a většina sněhu stihla do druhého dne slézt. Jediné, co zbylo, byly ty nahromaděné hory zledovatělých závějí, černé a odporné. Na druhou stranu, když čtyřiadvacátého večer začalo sněžilo, bylo to vážně poněkud kouzelné. 

Ovšem cesta pětadvacátého na jih byla už hotovou polární výpravou, kdy nám silnice mizela pod koly, před námi bílo, za námi ještě větší. Ale stálo to za to. V cíli jsme zatopili v krbu a hlavní místnost chalupy se prohřála docela rychle, ačkoliv ani předtím tu nebyla taková zima díky předchozímu topení, než rodiče odjeli do Prahy. 

Předvánoční

24. prosince 2010 v 12:02 | Rowan |  Různá zamyšlení
Mě to nedá, abych aspoň něco nenapsala. Ačkoliv vlastně nemám jasnou představu o tom, co chci psát, protože v každé domácnosti je to teď pravděpodobně velmi podobné, ne-li přímo stejné. Přípravy vrcholí, kde už povolil rigor mortis už se možná smaží ryba a děti se domáhají Ježíška. U nás aspoň určitě. za chvíli mi dorazí rodina a zbytek dnes budu poslouchat "a kdy přijde?!" 

Ovšem musim se přiznat, že já už mám dnešek relativně poklidný. Oproti včerejšku se vysloveně flákám! Jen sem tam ještě utřu prach a přesunu strašící věc z bodu A do bodu B, kde na ni neni tolik vidět. 

Včerejšek byl ale vážně výživný. Po hodinové úpravě vlasů (poslední předvánoční výskyt na veřejnosti, měla jsem chuť, aby mi to slušelo), a po použití asi litru laku na vlasy, jsem vylezla ven a všechny ty krásné vlny okamžitě zplihly. Ale na kvalitě oběda to nic neubralo. Šly jsme si se Solei sednout do příjemné pizzerie, kde se nás pokusili zcela nezřízeně přežrat, ale bylo to tam vážně skvělé - výborné jídlo za naprosto normální ceny, byli o dost levnější, než jsem čekala XD

Ovšem potom... Zavádim nový vánoční zvyk - zákaz vstupu do obchodního centra týden před Vánocemi. Asi se mi nepovede přesvědčit zbytek lidstva, aby tuto tradici udržoval a já si ji tak mohla radostně porušit a jít v klidu nakoupit, takže se budu muset spokojit s tím, že ji zavedu pro sebe a prostě tohle už nikdy víc! 

Zametání stop

23. prosince 2010 v 11:23 | Rowan |  Různá zamyšlení
Včera jsem skončila v práci. A nejen kvůli Vánocům, ale úplně. Nadobro. Zatim mi to ale ještě nějak nedošlo. Vzhledem k tomu, že se doba mého odchodu dokonale kryje s oficiálním vánočním volnem, není efekt takový, jaký by byl za jiných okolností. Ale mě to jednou dojde. Dojde mi to v lednu, až nebudu muset třetího vstávat úchylně brzo a brodit se zmrzlou Prahou do práce, kde bych tři hodiny z pěti zírala do zdi. 

Okouzlení Avatarem

20. prosince 2010 v 19:17 | Rowan |  Recenze
Oficiální název: Avatar: The Last Airbender

Český název: Avatar: Legenda o Aangovi

Tvůrci: Mike Dante DiMartino & Bryan Konietzko

Produkce: Nickelodeon

Vysíláno: 21. února 2005 - 19. července 2008, ukončeno

Série/Epizody: 3 série / 61 epizod

Žánr: Akční, dobrodružné, komedie, fantasy, drama, animované

Pokračování: Avatar: Legend of Korra


Za určitých okolností bych se možná dala považovat za oběť filmového průmyslu, který se k Avatarovi dostal přes film. Není to tak. K Avatarovi jsem se dostala už skoro o rok dřív díky kamarádce, která mi seriál doslova vnutila s tím, že se mi to určitě bude líbit. "Máš ráda tyhle blbosti s elementy a podobný věci, koukni na to."

Koukla jsem. Až po té, co jsem byla v kině na filmu. Obávám se, že mám na svědomí pár šedivých vlasů na hlavě oné kamarádky, která mě neustále nabádala, ať už si to konečně pustim a na co pořád čekám a už sis to pustila?! Chápu jí. Dneska, když jsem sama propadla, naprosto chápu její touhu mít někoho, kdo by věděl, o čem to vůbec mluví, protože v našich končinách příliš mnoho nadšenců není.

Oficiální zahájení vánočních radovánek

19. prosince 2010 v 0:12 | Rowan |  Různá zamyšlení
Zase se mi nějak hromadí témata a nápady na články a blábolení. Strašně mě to blogaření začalo bavit. Ačkoliv odezva je ještě pořád dost mizerná, tady na blogu jsem spokojenější než na jeřabině, takže mám neustále touhu žvanit, žvanit a žvanit. 

Jenže dnešek jsem strávila těžce neproduktivně. Vlastně už i včerejší večer. Včera večer jsem toho měla všeho tak nějak nad hlavu. Když jsem konečně brutálně vymrzlá po půl hodině čekání na bus přitáhla domu, padla jsem k televizi, dorazila Hvězdný prach, přepla na Tudorovce, a pak jsem tak nějak bloumala a do postele jsem odpadla podezřele brzo. 

Ale včerejšek byl fajn den. Nemusela jsem do práce, ale šla jsem s kamarádem na oběd do jedné irské hospody v Praze. Zase jsem po čase měla kuře a to jsem ještě netušila, že dneska trhnu daleko větší rekord, co se jídla týče. 

Oona Chaplinová - Život ve stínu

16. prosince 2010 v 19:37 | Rowan |  Recenze
Autorka: Jane Scovellová

Originální název: Oona, Living in the Shadows

Vydání: Warner Books, New York, 1998

Český název: Oona Chaplinová, Život ve stínu (Ikar 2001)

Žánr: Biografický

Těšila jsem se, až knihu dočtu a pustím se do psaní nějakého souhrnného názoru, protože ta kniha byla do určité míry značným zklamáním. Jenže teď jsem dočetla poslední řádky a nějak se nemůžu rozhoupat a vzpomenout si, co že jsem to chtěla psát.

Vše co potřebuji vědět...

15. prosince 2010 v 19:23 | Rowan |  Různá zamyšlení
jsem se dozvěděla včera v baru. Poněkud nadnesený název, protože předpokládám, že pár životních tajemství mi je ještě stále utajeno a čeká na lepší příležitost k odhalení. 

Magické datum...

12. prosince 2010 v 20:32 | Rowan |  Různá zamyšlení
Dneska je 12. 12. Co hůř, 2010. A zase se nic nestalo. Ani loni se nic nestalo, ani 8. srpna 2001 se nic nestalo. Pro ty, kteří si nepamatuju - bylo zatmění slunce pozorovatelné i od nás. Páni, jaký to div por jednadvacáté století, že se nic nestalo. A jeden by si přitom myslel, že v dnešní době už si dokážeme vysvětlit takový záhadný jev, jakým je právě zatmění slunce. Ne, stejně se našlo dost pitomců, kteří vyšilovali, že je to určitě znamení konce světa. 

Loni měli padat chobotničky. Nesmějte se, zcela vážně. 19. 12. 2009 ve devatenáct hodin, dvanáct minut středoevropského času - 19:12 (v zemích s dvanáctihodinovým cyklem vyvstává drobný problém, ale prostě by se přizpůsobily). V danou dobu se měly na obloze objevit létající talíře, z nich by se snesly chobotničky a ovládly by svět. Tato předpověď vzešla z hlavy mé kamarádky během jednoho posezení nad skvělou kávou v Coffee Heaven. Já jako prorok jsem tuto informaci za její pomoci toho večera dovedla do tak absurdních detailů, že to vážně bylo hodno realizace. A proč chobotničky? Prostě vnuknutí zhůry. To datum bylo přeci dokonalé, všechno dvakrát 00, 11, 22, 99 ... nic nepřibývá. 

Co je tak úžasného na 21. 12. 2012? Vždyť tam plandá nula, až to tahá za oči. Kdyby aspoň řekli, že zimní slunovrat bude 20. 12. 2012, ale to nebude. Takže celou tu velkou zkázu předpovídáme z toho, že už to nějakou bandu tesařů přestalo bavit a přestali psát kalendář? Co když si tehdy prostě řekli, že maj spoustu času na dopsání a jen prostě nečekali, že je mezitim Španělé zlikvidují? Ve stínu tohohle je i předpověď, že konec světa nastane při zatmění slunce, vlastně docela realistická. 

V minulém měsíci mě nesmírně pobavil i článek na novinkách (novinky prostě perlí...), kde kartářka Barbara (aspoň myslim, že se tak nějak jmenovala) varovala před rizikovým dnem 11. 11. Páni. Tohle datum se opakuje rok co rok, ale letos to bude krizové (mělo být). Mohli se aspoň inspirovat Cimrmanema a počkat aspoň o rok. 11. 11. 2011 by vypadalo rozhodně impozantněji než 11. 11. 2010.

Jejich obhajoba slovy, že podle numenorologie je zejména varovné to, že součet vychází na 22, mě už úplně dorazilo. O tomto oboru vím jen velmi málo, hrubé základy. Ale jedním z těhle hrubých, nejhrubších a nejzákladnějších základů je skutečnost, že numerolodie pracuje s jednotlivými číslicemi, ne s dvojčísly. Tedy když už, tak součet by měl vycházet na 4 (22 => 2+2=4).

A když už jsme tak u toho, jestli umím počítat, a uznávám, že z matiky jsem na gymplu málem propadala, součet v tomto datu je 7 (1+1+1+1+2+1). A není náhodou sedmička mezikulturně považovat za šťastné číslo? A jestli sčítali 11+11, tak je to vážně výsměch, protože to se opravdu opakuje rok co rok. 

EDIT: jediné, co je na dnešním dni magické, že už to nejsou ani dva týdny do Vánoc a já ještě nemám dárky... Kruci! 

Neřekla bych přímo vzor...

11. prosince 2010 v 18:39 | Rowan |  Téma týdne
Když jsem si poprvé přečetla téma pro tenhle týden, vzdala jsem to. Ale postupem času mi došlo, že přeci jen mám, co k tomu napsat, ačkoliv si nejsem jistá, jestli by se dalo říct, že tu jde přímo o vzor. Možná spíš o obdiv a trochu závisti. 

Možná postačí pilulka

11. prosince 2010 v 17:30 | Rowan |  Povídky

Tohle musím zveřejnit dřív, než si to rozmyslím... Ale mám k tomu ještě spoustu poznámek. 

Nedávno jsem četla na novinkách.cz článek o pilulce, která by člověku pomohla zapomenout na traumatický zážitek (čtěte tady). V první chvíli mi to znělo báječně. Ano, je něco, na co bych velmi ráda zapomněla a bez čeho by můj život mohl být lepší. Jenže pak se mi myšlenky rozutekly příliš kreativním směrem. Nedokázala jsem dát na papír "svoje zapomínání", na to vážně nemám žaludek, a trvalo mi pár dní, než jsem přišla na správnou kombinaci toho, co se v tom krátkém příběhu musí odehrát, aby to fungovalo tak, jak chci, ale nakonec jsem na to přišla a dokonce jsem to dokázala dát na papír. 

Tak, krátký rychlý úvod máme za sebou, možná nakonec ještě hodim nějaký dovětek, který by v tuhle chvíli příliš spoileroval to veledílo, ale teď honem zveřejnit, nebo se k tomu neodhodlám...

Doufám, že vám to bude dávat smysl a samozřejmě budu vděčná za komentáře a názory. 

Kouzlo MHD

11. prosince 2010 v 0:00 | Rowan |  Různá zamyšlení
Je neuvěřitelné, co všechno můžete zažít během obyčejné cesty pražskou hromadnou dopravou. Osobně začínám mít pocit, že by to vydalo na několik románů na pokračování. Byla jsem v pokušení sepsat pár slov už někdy v pondělí, ale nakonec mě rozhoupala až dnešní vskutku divoká jízda autobusem domu. Ovšem popořadě. 

Tentokrát o knihách...

4. prosince 2010 v 22:30 | Rowan |  Téma týdne
Jelikož to vypadá, že téma týdne "Má oblíbená kniha" se živelně přetransformovalo na "co jsem kdy četl a co se mi líbilo", taky se zapojím. Koneckonců, čtu ráda, tak proč se nevyjádřit, když je konečně takové sympatické téma? 

Nedivím se, že došlo k takové transformaci. Ono přeci jen - kdo má jedinou oblíbenou knihu? Vážně jen jednu? Myslím, že takových lidí je jen minimum. Pokud všichni jen netvrdí, že mají oblíbenou jednu knihu, ale ve skutečnosti je to jen "tahle kniha je dostatečně intelektuální, bude to znít dobře"...

Vezmu to značně obšírně...

A je odhaleno!

3. prosince 2010 v 12:25 | Rowan |  Téma týdne
Původně jsem si myslela, že se zapojím do společnosti všech těch, kteří se rozepsali na téma, jaké knihy rádi čtou - a časem to možná i udělám, ale v tuhle chvíli mám potřebu vyjádřit se v trochu jiném stylu. 

Sabotáž v knihovně

2. prosince 2010 v 20:55 | Rowan |  Různá zamyšlení
Zdá se to skoro neuvěřitelné, ale ono mi to vážně vyšlo. Však jste to slyšeli ve všech zprávách a událostech. Doprava zkolabovala. 

Začíná to být vtipné...

1. prosince 2010 v 22:56 | Rowan |  Různá zamyšlení
Prosinec začal vážně stylově zimě. Sněží a sněží a sněží.... Nechci ani vědět, kolik autorů bude psát něco s podobným tématem. Ono kdo by nepsal? Já třeba přijela domu jednou z posledních tramvají, která od náměstí Míru vůbec jela, kdybych jela ze srazu s kamarádkou o chvilku později... Možná bych musela jít pěšky... A když jsem se konečně těmi závějemi doplahočila domu, máma mi oznámila, že ten zasypaný a neviditelný chodník venku před domem, před deseti minutami doklidila... Téměř zbytečná práce, která už vůbec nebyla vidět.