5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Neřekla bych přímo vzor...

11. prosince 2010 v 18:39 | Rowan |  Téma týdne
Když jsem si poprvé přečetla téma pro tenhle týden, vzdala jsem to. Ale postupem času mi došlo, že přeci jen mám, co k tomu napsat, ačkoliv si nejsem jistá, jestli by se dalo říct, že tu jde přímo o vzor. Možná spíš o obdiv a trochu závisti. 


Ne, nebudu se tu rozepisovat o tom, že vzor nikdo nepotřebuje, že nejlepší je výt sám sebou a podobné procítěné úvahy, které toto Téma týdne zahltily. Já rozhodně sama sebe za vzor nemám. Tolik charakterových chyb a vad, tolik bláznivých detailů, kterých bych se ráda zbavila... Ne, to jsou věci, které bych ráda napravila a ne abych se k nim upínala. 

Ovšem nejsem typ, který by si potrpěl na vzory. Nikdy jsem nebyla. Nepočítám do toho záchvaty, kdy jsem milovala tu či onu hudební skupinu. Protože to nebyly vzory, to bylo fanouškovství. Dlouho jsem ani neměla oblíbeného herce třeba. Spolužačky měly pokoje vylepené DiCapriem, později Bloomem a já nic. Až později jsem konečně objevila Roberta Downeyho jr. a konečně jsem měla pocit, že přeci jen dovedu být fanynkou nějakého chlapa.

Do té doby jsem měla spíš vztah k herečkám. Carrie-Anne Moss v dobách Matrixu a později Julianne Moore, která se mnou zůstala víceméně do dneška. Snad ani nemusím zmiňovat, že jsem se tehdy dost děsila, jestli se mnou neni něco špatně, když nemám oblíbeného herce, ale herečku... Dneska je mi jasné, že právě to byly první záchvaty hledání nějakého vzoru, protože holka se přeci lépe ztotožní s ženou, než s mužem. 

Jenže mít za vzor herečku, kterou zná celý svět, když jste typ, který je šťastný někde v pozadí dění... To není ideální kombinace. Ale nezáleželo mi na tom. Nehledala jsem vzor, hledala jsem sama sebe, nejlepší cestu životem.

A aniž bych se o to snažila, vzor přišel sám od sebe. Jak jsem psala v úvodu, nejsem si tak docela jistá, že se jedná o opravdový vzor. 

Oona O'Neill Chaplin a Susan Levin Downey. Vím, dělí je od sebe víc jak půl století, nikdy se nesetkaly, ale mají hodně společného. Obě jsou (nebo v případě Oony byly) chytré, ambiciózní a krásné. Oona snila o dráze herectví, což se o Susan říct nedá. Ta vždycky chtěla být producentkou. Onna se hereckého snu vzdala úplně, Susan ne. Obě se ale staly ženami géniů, kteří potřebují po svém boku ženu, na kterou se mohou za každých okolností spolehnout.

Charlie Chaplin, již třikrát rozvedený, objevil v Ooně O'Neill nový život. Bylo mu víc jak padesát, když tuhle osmnáctiletou žábu poznal. A strávil s ní zbytek svého dlouhého života. Poprvé opravdu šťastný, s čistou láskou a následně i kupou dětí. Oona se starala o domácnost, zatímco on tvořil, vždycky ochotně naslouchala, a zároveň vládla pevnou rukou. Jedině ona si mohla dovolit napomenout génia, aby si dojedl polévku a přestal se předvádět. Jedině ona ho přiměla, aby svoje sídlo plné hutného těžkého nábytku zmodernizoval a zařídil mnohem vzdušněji. Stála po jeho boku i v evropském exilu, milovaná a milující, mateřská, tolerantní, chápající, okouzlující. 

Robert Downey jr. byl rozvedený jen jednou. Ale noviny byly plné bulvárních historek o jeho divokém životě i bez milostných avantýr s mladými herečkami (jak tomu bylo v případě Chaplina). Bojoval sám se sebou, s drogami, alkoholem a zejména se zákonem, když do jeho života vstoupila mladá producentka Susan Levin. Sama přiznala, že je daleko šťastnější někde v pozadí. Zatímco Robert potřebuje slyšet chválu nahlas a přede všemi, ona je radši, když se o ní mluví až když odejde. Nevzdala se svého snu být významnou producentkou, ale na červeném koberci je to Robert Downey jr. (s manželkou), kdo září. I ona vládne pevnou rukou. Kvůli ní Robert dokázal dát sbohem drogám. Kvůli ní napravil svůj život. Díky ní přežil.

A v čem je ten vzor? V tom naprostém pochopení, které k nim cítím. Nevzdaly se svých snů, naopak si je splnily, ale jinak, než jak si většina lidí představuje. Pro většinu lidí je vzorem hvězda, někdo, kdo je vidět hodně a často, podle koho se oblékají, líčí, o kom si mohou přečíst ob den v novinách. Já obdivuju Oonu a Susan za to, co dokázaly, ačkoliv se o tom zas tolik neví a není to tolik vidět. 

...:::...:::...

Hm, jak to teď čtu po sobě, nejsem si jistá, jestli jsem se dokázala vyjádřit aspoň trochu souvisle... Oo
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 lilo357 lilo357 | Web | 11. prosince 2010 v 18:47 | Reagovat

pekné :)

2 Rowan Rowan | Web | 11. prosince 2010 v 18:47 | Reagovat

[1]: Díky :)

3 Madeleine Madeleine | E-mail | Web | 12. prosince 2010 v 9:14 | Reagovat

Chytrá myšlenka. Fanouškovství a vzory mají k sobě hrozně blízko. No, hlavně pokud ten člověk žije, pak to podle mě úplně splývá. Tedy alespoň v mém případě, kdy nejsem do toho fandění tak hrr.. :-)

P.S.: Souvislé to bylo.... :-D

4 Rowan Rowan | Web | 12. prosince 2010 v 11:51 | Reagovat

Madeleine: tim spíš - když člověk nemá na každém prstu dvacet milovaných herců/hereček/pěvců... tak to je pak docela snadné mít jednoho oblíbence a zároveň ho vlastně mít i jako nějaký ten vzor... Idol XD

P.S.: Uf, díky :)

5 Lass Lass | Web | 12. prosince 2010 v 12:53 | Reagovat

Na tohle téma jsem taky koukala a jako správná posera jsem ho vzdala. =/ Nějak pořádně nevím, jak bych se k tomu vyjádřila a nakonec by to skončilo jako jedna z těch tuctových úvah.

Je hezké vidět, že někdo nepovažuje za svůj 'vzor' super extra známé herečky/zpěvačky/modelky/pipkyzrealityshow, ale skutečné ženy. Hezky si vystihla, že lidi by furt chtěli být slavní, ale když na to příjde, taky by se dost možná zhroutili.

Velmi pěkný článek, drahá. Jen tak dál. =) Tyhle věci mě fakt baví číst. Hurr Durr. XD

6 Rowan Rowan | Web | 12. prosince 2010 v 13:05 | Reagovat

Lass: Díky, zlato :) Jsme ráda, že se článek líbil :) Já se té tuctové úvahy taky bála, hlavně když jsem procházela jednu tuctovku za druhou a všichni psali to samé: vzor nemám/vzor jsem si sama/vzorem mi jsou rodiče/jedině Majly Sajrus -_-
Lumenn měla dobrou úvahu o vzoru ve své vlastní postavě, to se mi hodně líbilo, ale nakonec jsem zjistila, že jestli někdo, tak mým vzorem jsou tyhle dvě :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.