5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Leden 2011

Natsume a přátelé...

26. ledna 2011 v 22:58 | Rowan |  Recenze
Poněkud zavádějící nadpis, protože řeč nebude jen o přátelích, ale tak nějak obecně o tom hlavním, co se v Natsume Yuujinchou vyskytuje. Dlouho jsem váhala, jestli sem něco takového psát nebo ne, určitě to spoustu lidí vůbec nezajímá, ale na druhou stranu je to pořád ještě můj blog a můžu si sem cpát co se mi zlíbí (mám pocit moci... XD) Jelikož se mi ale z toho "stručného přehledu" začalo rodit cosi obludného, přestanu psát román nanečisto a radši to zkusim sepsat rovnou načisto. Proto se předem omlouvám, jestli se tu za pár dní objeví ještě několik nových vět, ne které teď zapomenu.

Ale konec žvanění od cesty, tady je máme...

Rozum a cit

26. ledna 2011 v 13:32 | Rowan |  Různá zamyšlení
Jelikož jsem se rozhodla, že se pokusim psát všechny nápady, které mě napadnou, ve chvíli kdymě napadnou, a to se týká i nápadů na článek, odložila jsem jednu z těch mnoha rozečtených knih, abych se trochu rozpovídala o dalším nesmyslu, který mě napadl. Jinak bych to totiž zase odložila a kdoví, jestli bych se někdy přiměla k tomu, to napsat (už takhle tu já hlupák mám napsaná dvě témata, která bych chtěla zpracovat...)

Můj autorský blok mi totiž neustále říká, že bych se do psaní neměla pouštět, dokud nemám všechno promyšlené a dokud nemám pocit, že to vážně za něco stojí. Za co, to netušim. Nejspíš za váš drahocenný čas, kteří někteří obětujete k přečtení. Vůbec netušim, jestli autorský blok (asi bych mu měla vymyslet jméno, stává se z něj živoucí entita) je rozum nebo cit. Na jednu stranu totiž vím, že do psaní rvu děsně moc citů, svých vlastních i přejatých od postav. Takže do toho zasahuje rozum a říká mi "tohle se nikomu nebude líbi, takhle to nemůžeš napsat.... ha, děláš si srandu?! to je jak červená knihovna!" a tak radši sklapnu a jdu dělat něco jiného, než psát. 

Jenže pak se mi tu hromadí nápady, témata a neni nikdo, kdo by si sedl a napsal je. No a co, že tam nenapíšu i to, co mě může napadnout ještě za hodinu. Napíšu to, co mám v hlavě teď, ono se to taky neztratí. Většinou už mě stejně při psaní napadne víceméně všechno, co se k danému tématu dá říct. Přesto se ale pořád pere rozum s pocitem, jestli jsou ty moje žvásty dost dobré, aby se tím vůbec zapleveloval již tak přeplevelený svět internetu. 

Jsem prostě děsně kawaii

22. ledna 2011 v 13:01 | Rowan |  Různá zamyšlení
Předně se omlouvám všem, které jsem právě pohoršila. Těm, které už rozčilují ti namachrovanci, kteří viděli jediné anime a  už si hrají na znalce japonštiny, i namachrovancům, kteří mají pocit, že si z nich utahuju. A omlouvám se i všem, kteří napsali krásný článek na téma týdne Český jazyk - vim, že tenhle nadpis zní tak trochu jako výsměch... 

Ale k věci... 

Musela jsem nějak odventilovat své momentální rozpoložení. Já a japonština jsme totiž evidentně konečně přátelé. Ještě nedávno jev téměř nemyslitelný. 

Asi před třemi, čtyřmi lety mi kamarád poslal odkaz na nějakou japonskou písničku. Asi nebyla špatná. Klidná, co si pamatuju, melodická, ale japonská... A já prostě tu japonštinu nemusela. Něco mi na ní neuvěřitelně vadilo. Jen směs takových až příliš jemných zvuků, monotónní, nedalo se toho nikde chytit. Je nesmírně těžké dnešníma očima popsat tehdejší vjem, ale výsledek byl takový, že ta skladba sice neni špatná, ale mě se prostě nelíbí. Ano, klidně nade mnou a mou přízemností můžete opovržlivě ohrnout nos. 

Youkai kam se podíváš

18. ledna 2011 v 23:40 | Rowan |  Recenze
Natsume Yuujinchou
Originální název: Natsume Yuujinchou / Zoku Natsume Yuujinchou

Anglický název: Natsume's Book of Friends

Český název: neoficiálně Natsumeho kniha přátel

Režie: Takahiro Omori

Scénář: Yuki Midorikawa

Vysíláno: 7. července 2008 - 30. března 2009, ukončeno

Série / Epizody: 2 série / 26 epizod

Žánr: Mystery, komedie, fantasy, drama, anime


Další z mé sbírky objevených anime. Propadám se stále hlouběji a hlouběji a děsně mě to baví. A zatímco Wolf's Rain a jeho závěr, bylo hořké, velmi pomalé strhávání náplasti, Natsume byl až do samého konce jedna fantastická jízda, ve které bych byla schopná pokračovat ještě hodně dlouho...

Vidíš toho kůně?

18. ledna 2011 v 17:34 | Rowan |  Téma týdne
Když jsem šla na zkoušku z Filosofie jazyka, klepala jsem se hrůzou, jak to zahraju, že jsem pořádně žádnou filosofickou knížku nepřečetla. Nebylo co hrát. Hned ve dveřích se mě profesorka zeptala, co že mě osobně dal tento předmět a co si z něj odnáším. 

Rozzářila jsem se a hrdě odpověděla, že mě osobně dala Filosofie jazyka zejména příležitost seznámit se s panem Chomskym, který v druhé polovině minulého století přišel s takzvanou generativní gramatikou, potažmo univerzální gramatikou a s hierarchií jazyků. Podstatou jeho tvrzení bylo, že člověk se již rodí s nějakým předporozumněním jazyku jako takovému. Zkrátka a jednoduše jazyk je nám jako lidem již po všech těch generacích geneticky zakódován. 

To je něco pro mě. Otázka rodové paměti je totiž mé jediné vysvětlení, jak se z ryby jednoho krásného dne mohla stát žába, z té pásovec, z pásovce opice a ta když spadla na zem, proměnila se v člověka (znáte znělku Byl jednou jeden člověk, ne???). Ano, řeč je o panu Darwinovi a jeho teorii vývoje druhů. Se kterou souhlasím, samozřejmě. Jen jsem příliš velký fantasta a příliš málo vědec, než abych si něco takového dokázala představit v reálu. (Ačkoliv svého času byl za fantastu považován spíš Darwin...)

Potom, a pak a za chvíli, až bude čas...

17. ledna 2011 v 13:38 | Rowan |  Různá zamyšlení
Jsem neskonale hloupá. Vážně. Ani bych to nepřisuzovala lenosti, protože lenost tohle nezpůsobila. Tohle bude hloupostí. 

Jsem totiž také grafoman. Grafomaniak, říkají někteří. Říkejte si tomu jak chcete, skutečnost je taková, že mám doma haldy a hlady popsaných papírů a v počítači miliony textových souborů. Neustále někde něco čmářu, píšu si tisíc a jednu poznámku, střípký, nápady. Ale jen rychlé a krátké, protože na víc neni čas. 

Napíšu to potom....

Moje nejčastější "výmluva". Hloupá, hloupá, hloupá. Protože potom se toho nabaluje jen víc a víc a víc. A k jednomu střípku přibude další a k tomu všemu se ještě nabalí jeden, který ani s jedním z předchozích nemá žádnou souvislost. A já místo, abych si ty střípky napsala, čekám, co víc z nich bude a že pak něco napíšu. Je to blbost!

Poslední dobou jsem si strašně oblíbila takové mini (možná až mikro) příběhy, které píše jedna slečna na Deviantu. Jsou to jen drobné záblesky okamžiků, fanfiction na pár Zuko a Mai z Avatara. Píše je v rámci něčeho jako "Projekt 100" - tedy 100 různých témat, na které ona píše jen kraťoučké, skoro bezpříběhové práce, které jsou ale kouzelné. Nemají sice příběh, protože na to jsou příliš krátké, ale přesto je v nich nějaké výpovědní hodnota. Myšlenka. Nápad. Emoce. 

A já to té slečně strašně závidim. Kdysi jsem tohle taky dokázala psát. Pak ale přišla éra, že je třeba mít přece nějaký děj. Blbost. Jasně, děj je fajn. Uznejme, že mít tříset stránkovou knihu plkání o ničem a děj žádný, je to nuda. Ale tyhle krátké příběhy... Ony děj mají. Ale až když se spojí do celku, když si je člověk představí na pozadí života těch postav. Jsou to jen střípky. 

A přesně tyhle střípky chci a musím začít psát. I kdyby to mělo být jen pár odstavců. Nemusí přece všechno mít rozsah minimálně padasáti normostran, aby to vůbec stálo za čtení. A ne všechno, co kdy napíšu, bude pětisetstránková telenovela, jakou je moje Šuplíkovka, kterou stejně nikdy nedám veřejně ke čtení, protože je prostě příliš osobní. 

Pokud jsem si tedy na Nový rok nedala žádná předsevzetí s tím, že je stejně nakonec poruším, zkusím si dát předsevzetí teď, bez oné tíže nutné splnitelnosti, protože přece je Nový rok... Pokusím se víc psát i krátké, one-shotové střípky, které možná nebudou mít hluboký děj, ale budou mě o to víc bavit, protože nad nimi nebudu hloubat, jaký děj bych do toho asi měla narvat, aby to vůbec stálo za napsání? 

Jo a druhá část toho předsevzetí - budu si dělat víc poznámek, abych tak strašně nezapomínala všechny tyhle střípky. Když nebude vážně šance napsat to teď hned. A tedy - pokud možno co nejméně odkladů, protože jestli si neustále budu říkat "teď na psaní neni čas", jednou by se mi mohlo stát, že na psaní nebude čas už nikdy.... 

Udivená.ie

15. ledna 2011 v 14:13 | Rowan |  Různá zamyšlení
Následuje poněkud rozčarovaný článek na téma Krásná.cz a hudební.blog.cz

Před pár dny se mi po přihlášení do blogu nad novým článkem začala objevovat reklama: 

TIP: Zajímá tě móda, kosmetika, hubnutí, kluci, kamarádky, celebrity a podobná témata? Pak právě tebe zveme na náš nový lifestylový magazín pro mladé dívky Krásná.cz. Za magazínem stojí vybrané blogerky, mezi kterými můžeš být i ty. Otevři si stránku Krásná.cz a dozvíš se víc!

Přečtla jsme, zamyslela jsem se a šla pryč. Nezajímá mě móda, kosmetika, líčení ani další supr trupr trendy. Nesleduju ani jedno z toho, nevím, co právě letí, co je in a v jaké barvě budu prostě a jednoduše cool. Mám vlastní hlavu, oblíkám si na sebe to, co mi sluší a v čem nevypadám jak průša úchyl. A hubnutí? Můj ty bože! To jde všem jen o to, jak mít dvacet kilo i s postelí? 

Jediné, co mě v první chvíli zaujalo, byla kolonka "celebrity". I mě tak napadlo... Ne, vlastně já se nezajímám o celebrity, já se zajímám o filmy a herce. Ne o celebrity. Takže taky nic. 

Když jsem pak navíc na onen úžasný a všude tak propagovaný web zavítala, nestačila jsem se divit. Ty "nejlepší blogerky" jsou patnáctiletá ucha (v lepším případ, v horším jim je ještě míň), která se považují za královny světa a radí ostatním v takových věcech, jako je sex? Ty "nejlepší blogerky" nejsou ty nejlepší blogerky, jsou to ty nejrůžovější blogerky. 

Básnické střevo schované v šuplíku

14. ledna 2011 v 22:54 | Rowan |  Povídky
Nejsem básnířka, jsem povídkářka. Možná jen ve stavech hodně hluboké krize mě napadne rýmovačka až dvě. A rozhodně nejsem typ, co by básničky dával na blog. Když už dám něco dohromady, většinou je to natolik soukromé, že to prostě nejde. Navíc - básničky úrovně "slunce-žblunce" jsem psala zejména v období temné puberty, kdy jsem měla pocit, že mě nikdo nechápe, jsem sama samotiná a prostě tak vůbec, znáte to... 

Ale tuhle jsem procházela papíry a rovnala miliony střípků povídek do desek (jeden přeplněný šanon? XD ) a mezi tou vší záplavou jsem objevila i pár střípků poezie, které se mi vlastně možná i líbí, nebo je mám minimálně ráda :) A jelikož se snažím tady na blogu vážně něco prezentovat a publikovat, odhodlala jsem se plácnout sem i tyhle blbosti, jakkoliv... jednoduché jsou :) (Chvilka napětí, jestli je zase najdu... )

Probuzení ze zimního spánku

14. ledna 2011 v 18:05 | Rowan |  Různá zamyšlení
Dneska se mi zdál šílený sen (ne tak šílený jako mé běžné šílené sny, ale i tak zážitek). Tak jako jindy jsem si půjčila mámino auto, protože v zimě můj drahoušek bez zimních pneumatik nemůže na silnice (ne, nejsem slepice, co si neumí přezout auto, prostě nejsou peníze a dobrovolně se vzdávám zimního ježdění). Jenže to nebylo mámino auto, ale nějaká italská směska. Do teď si nejsem jistá, jestli to bylo Punto, po kterém touží maminka, nebo Bravo, do kterého jsem byla a nejspíš ještě stále tak trochu jsem zamilovaná já. Ale bylo to červené a co hůř - dalo se to skládat jako stan. Vážně. Potřebovala jsem vystoupit a něco najít. A já místo abych vystoupila, našla a zase nastoupila a jela dál, já to auto složila do velikosti balíčku papírových kapesníčků, aby mi záhy na to došlo, že jsem ho vlastně skládat nemusela. Jenže ta látková věc, kterou jsem zase začala skládat do tvaru auta ne a ne držet správný tvar. No to byly nervy XD

Ovšem dalo by se to skoro vidět jako prorocký sen. Posledních pár dní je totiž teplo (hurá, hurá, hurá), sníh slezl (další třikrát hurá) a já tak mohla sednou do svého drahého auta a vyrazit na cesty (třikrát tři hurá!). 

Kterak jsem málem nevstala

13. ledna 2011 v 18:27 | Rowan |  Různá zamyšlení
O tenhle stav si koleduju už pár dní. Zejména proto, že dlouho do noci civim na anime, od kterého nejsem schopná se odtrhnout. Ovšem včera jsem to dotáhla k dokonalosti. 

Po neskonale dlouhých dvou měsících jsme se včera konečně dostala na aikido. Naposledy jsem se na tréninku objevila v listopadu na svoje narozeniny, kdy se mi dostalo toho luxusu, že jsem měla opravdu volné odpoledne a mohla jsem jít. Zbytek listopadu a celý prosinec jsem byla mimo. Vděčím za to práci, škole, hlídání a asi i Vánocům. Prostě toho bylo moc. 

Srostlá s knihovnou

5. ledna 2011 v 19:26 | Rowan |  Různá zamyšlení
Jelikož jsem skončila v práci, abych se mohla věnovat škole a zejména práci na bakalářce, zamířila jsem dneska do knihovny, kde jsem plánovala nabrat nějakou tu chytrou literaturu. 

Už jsem tu určitě někdy psala, jak strašně ráda mám knihovny, knihkupectví a vůbec všechno co se kolem knih točí. Navíc jakoby to množství papíru a nádech vědění nutilo lidi být zticha. Všichni udržují ono ideální studijní prostředí a mlčí.

Tedy pokud tam akorát neudělají nálet maminky s malými dětmi. Jak mám děti normálně relativně... Řeknu to jinak - jsem schopná je ignorovat. Když vedle mě ale nějaké roční pískle dělá už dvacet minut pořád dokola "hau-au-au-au-auuuuuuuuuuuuuuuuuuuu", otvírá se mi v kudla v kapse. Do toho dorazila druhá maminka a začala se s tou první, která nebyla schopná si dítě uklidnit, domlouvat přes celou místnost. Be-zo-hled-nost!

Ale tyhle rušivé elementy naštěstí brzy odešly. Měla jsem tedy klid na výběr nějaké té literatury. Potřebuji totiž nejen knihy coby zdroje pro práci, ale potřebuju i něco na večer, když si zalezu do postele. Zase začínám mít absťák. Poslední dobou to zachraňoval Wolf's Rain, ale ten došel a než se pustim do něčeho dalšího, zase bych to ráda naředila beletrií. 

Run, wolf warrior, run...

4. ledna 2011 v 0:55 | Rowan |  Recenze
Anglický název: Wolf's Rain

Český název: -

Režie: Tensei Okamura

Scénář: Keiko Nobumoto

Vysíláno: 6. ledna 2003 - 29. července 2003, ukončeno

Série / Epizody: 2 série / 30 epizod

Žánr: Akční, dobrodružné, post-apokalyptické, fantasy, drama, anime


Dlouho předlouho jsem váhala, jestli se do tohohle příběhu pustit. Žádný šťastný konec, žádný happyend... Ale na druhou stranu je happyend někde úplně jinde. Takže na konec po roce otálení jsem přeci jen spustila DVD s tímhle seriálem a po smíření se s japonštinou jsem se tak trochu zamilovala... Smutná láska.

Silvestrovské filmování

2. ledna 2011 v 21:49 | Rowan |  Různá zamyšlení
Silvestr se extrémně vydařil. Nejsem si úplně jistá, odkud začít, ale jelikož se mi osvědčilo, že v podobných případech je nejlépe začít od začátku... Začnu překvapivě od začátku XD

Na chalupě v jižních Čechách jsem byla do čtvrtka, odkud jsem odpoledne odjela do Prahy, abych den na to zamířila k Solei na silvestra. Mám za sebou pár dobrých, pár špatných a pár průměrných silvestrů, ale tenhle se rozhodně zařadí do první kategorie. Možná nebyl nijak extra akční, ale když to vezmu globálně jako celý víkend... Úžasný...