5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Duben 2011

Noc ohňů, den jeřabin

30. dubna 2011 v 20:09 | Rowan |  Různá zamyšlení
Osud si s námi zvláštně hraje,
tahá za dlouhá lana,
všichni shlížíme z okraje propasti
a ptáme se:
Komu zvoní hrana?

Je hluboká noc,
v předvečer čarodějnic
osud má zvláštní moc,
my s tím nezmůžeme nic.

Snad jen, přištoupit na jeho hru,
a hrát ze všech sil,
a křičet, křičet:
Já jsem tu byl!

Projekt 30/16: Annoyance

29. dubna 2011 v 11:39 | Rowan
Ne, ještě jsem s projektem neskončila. Nejdřív nebyl čas a v posledních dnech mi psaní prostě a jednoduše nešlo. ne že bych to tímhle nějak napravila, ale včera ve své mizérii a rozmrzelosti, jak strašně mi to nejde, jsem tohle napsala asi během deseti minut a byl to skvělý pocit. Konečně něco, co má... ne, nemá to hlavu ani patu, nebudu vám lhát.

K práci... Welcome in my head. V tomhle případě doslova a do písmene. Jestli po rozkliknutí budete mít pocit, že stránka zežloutla, tak to jsou narcisy, které všude kolem pučí. Nemám to ráda, mám pocit, že to neumím, ale tentorkrát jsem nemohla jinak, než napsat sama sebe. Dokonce i ty Beatles jsem včera na nábřeží slyšela (ale za jiných okolností, tohle je bohapustá fikce, které bych se sice ráda dopustila, ale zatim se mi to nepovedlo).

Už to nebudu okecávat. Je to střípek v ryzím slova smyslu, ale aspoň trochu s emi povedlo odventilovat ten psavecký blok.

Vaše horká káva může být horká

29. dubna 2011 v 0:11 | Rowan |  Girl Like Me
Občas si říkám, že bych měla sepsat návod a pověsit si ho na krk. I když by chvílemi byl stejně směšný jako nápis na kelímku s horkou kávou. I když bych chvílemi nevěděla, co přesně napsat a na co přesně dát návod, protože moje myšlenkové pochody a reakce na dění kolem, mě samotnou ještě občas překvapí právě ve chvíli, kdy k nim dochází. Někdy mě ani neudiví, někdy mám jen sto chutí nasadit si na hlavu kýbl a vymlátit si tu blbost z hlavy.

O zlém šicím stroji

27. dubna 2011 v 1:04 | Rowan |  Co den dal
Chtěla jsem se rozepsat o tom, jak úžasné jsem měla Velikonoce. Byly to snad první Velikonoce, které za něco stály, kdy jsem se jen pět dní nesmyslsně neválela a nepředstírala, jak strašně outdoorový člověk jsem - nejsem, to víme všichni, jen někteří se s tím nemohou smířit.


Tyhle svátky se nakonec naprosto skvěle vydařily. Jak většina z vás asi ví, byla jsem u Lass, kde jsme podnikaly šicí orgie. To byla hlavní podstata a náplň prázdnin, které jsem zahájila ve středu odpoledne, zběsilou jízdou Praha-severní Čechy. Po úspěšně složené zkoušce jsem v autě několikrát chytila záchvat absolutní radosti, protože ještě o hodinu dřív jsem seděla ve třídě a málem brečela zoufalstvím, že zkouška určitě dopadla katastrofou.

Co nám o sobě povíš?

19. dubna 2011 v 1:25 | Rowan |  Různá zamyšlení
Internet je zrádná věc. Neuvěřitelně zrádná a podlá věc, která z lidí tahá informace, aniž by si to uvědomovali. A já jsem toho zářným příkladem. Ačkoliv se pokusím i nadále tvrdit, že na sebe nevyslepičím úplně všechno, chvílemi mi dělá problém ohlídat se.

Povíkendové shrnutí

18. dubna 2011 v 13:17 | Rowan |  Co den dal
Další ze zcela zbytečných článků, který jen zcela zbytečně zahlcuje internet zcela zbytečnými daty... Když mě to tak baví XD

3:1

15. dubna 2011 v 23:33 | Rowan |  Co den dal
Asi jsem příliš utahaná, než abych vymyslela inteligentnější nadpis, ale on je v podstatě dost výstižný. Původně jsem myslela, že už dneska nic nenapíšu, protože 1) jsem utahaná jak mezek, 2) učila jsem se jak šílená, 3) koho ty kecy vůbec zajímají? Ale nakonec bod 2 padl, tím se mi jaksi povedlo se relativně i probrat a trojkou bych se tápit neměla, jinak bych nenapsala nikdy ani řádek.

Anyway... Dnešní den byl jeden velký špatný vtip. Nevim, co se ve škole zbláznili, nevím, co se zbláznili profesoři a už vůbec nevím, jeslti si někteří uvědomují, že z jejich předmětu je pouze zápočet, nikoliv zkouška, takže by se mohli uklidnit. Každý semestr jsme měli cca tři měsíce výuku a pak skoro měsíc zkouškový. Možná to byly čtyři měsíce a měsíc zkouškového, nejsem si teď jistá a jsem příliš 1) utahaná a 2) líná, abych to počítala. Takže vždycky bylo na zkoušky času dost, učiva bylo tak nějak normálně, v pohodě se to zvládalo.

Hektické úspěchy a jiné kecy

13. dubna 2011 v 11:36 | Rowan |  Co den dal
Ne že by tenhle článek měl nějaký hlubší význam než mou sebechválu a sebeobdiv a přiznání se k nervozitě. Mostly about yesterday.

Google Fails

11. dubna 2011 v 1:41 | Rowan |  Různá zamyšlení
Nedá mi to, prostě se s vámi nusím podělit o svůj nejnovější vyhledávací zážitek. A aby to za něco stálo, zkusím k tomu přopojit ještě své čtyři předchozí zážitky, které mě pokaždé pobavily/otrávily.

To se nám to kupí...

10. dubna 2011 v 13:44 | Rowan |  Co den dal
Týden jsem si courala po světě a dneska mi končí semestr. To znamená, ž epotřebuji akutně napsat cca deset stránek textu na ekonomii, ze kterých mám momentálně necelé dvě stránky, vůbec nevim, co dál tam budu blekotat a začínám propadat do stavu krize "jak to sakra provedu?!"

Den pátý - Liechtenstein

9. dubna 2011 v 14:43 | Rowan |  Týden ve Švýcarech
Poslední den výletu, z větší části cesta domů.

Den čtvrtý - Na špičce světa

7. dubna 2011 v 23:53 | Rowan |  Týden ve Švýcarech
Další předlouhý den. Vůbec mi nedochází, že ještě v pondělí ráno jsem byla v Praze a zítra večer už zase budu v Čechách. Podle toho taky vypadá náš program a vždycky se zastavíme až v devět večer. A to jsme původně ještě měli vidět noční Zurich, ale z toho nakonec sešlo.

Den třetí - Malá Itálie a ještě menší Švýcarsko

6. dubna 2011 v 23:15 | Rowan |  Týden ve Švýcarech
Nevim, kdo by mě tloukl víc, zda skuteční Italové, nebo Švýcaři, ale kanton Ticino, italská část Švýcarska, je vážně jako malá Itálie. Předkrm před hranicemi samotné Itálie.

Den druhý - Vodopády, kýč a hranice

5. dubna 2011 v 23:15 | Rowan |  Týden ve Švýcarech
Krátký, pro mě téměř předsmrtný, report z druhého dne švýcarkého tripu. Ráda bych napsala i tématická zamyšlení, ale na to už fakt neni síla, takže někdy, ne teď.

Den první - Hnusné počasí na cesty

5. dubna 2011 v 23:11 | Rowan |  Týden ve Švýcarech
Jsem utahaná jak mezek, sotva mžourám, ale mam writing-lack (neřešte, jestli tahle kombinace slov vůbec existuje, prostě jsem už dlouho konstantně neklapala do klávesnice), takže mám potřebu si trochu vycvakat ruce a podělit se s vámi aspoň o pár zážitků ze svých cest po dalekých zemích Švýcarských.

APH - Smím prosit?

2. dubna 2011 v 13:13 | Rowan |  Hetalia Fanfiction
Narazila jsem na několik krásných obrázků. jeden z nich se jmenoval stejně jako tahle povídka, "Shall we dance?", a když jsem pak narazila na cosplayové fotky s názvy jako "Dancing on the Berlin Wall", bylo jasno. Potřebovala jsem si napsat tuhle malou slice-of-lifeku, jen pro vlastní potěšení. Protože skutečnost, že nakonec na sebe zbyli jen Gilbert s Elizavetou, oba odtržení od těch, které mají rádi, mi nedala spát.

Název: Smím prosit?
Charaktery, páry: Maďarsko, Prusko
Žánr: Přátelství, temná doba
Varování: Používám zásadně jména. Naprosto nevinné.
Shrnutí: Nečekané setkání v jedné hospodě ve Východním Berlíně a chvilka vzpomínání na staré dobré časy.
Prohlášení: Nikoho z nich jsem nevymyslela, natož abych je vlastnila, ale když se mi dostali do rukou, neodolala jsem, abych si nehrála.


Měl to být týden příprav

2. dubna 2011 v 12:56 | Rowan |  Co den dal
Minulý týden byl hektický, myslela jsem, že tenhle bude klidnější. Omyl, byl ještě hektičtější. Pondělí bylo v pohodě, šla jsem na kafe a cournout se po Praze, ráno jsem ještě odvezla auto na technickou. Večer jsem si vykecávala tlamu asi do dvou do rána, spokojená, ž eráno přece nemusim vstávat, no stress.