5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Odpolední snění na Letné

26. května 2011 v 22:26 | Rowan |  Co den dal
Přijít na jiné myšlenky v čase učení a rodinných starostí, je fajn. A ještě víc fajn je vyrazit na procházku v téměř letním odpoledni, probrat všechny starosti a radosti, podělit se o myšlenky a chvíli si zasnít.

Šly jsme se s kamarádkou projít na Letnou. Ze Staroměstské, přes most, přes Hradčanskou a nahoru po schodech. Svět voněl sluncem, jasmínem a posekanou trávou. A nahoře na Letné voněly borovice. Tou sladce dřevitou vůní, kterou mám spojenou s Toskánskem. Když jsme si navíc všimli terasy na jednom domě....





Dovedla bych si to představit... Terasa s výhledem na Florencii, slunce zapadající nad střechami města, pohodlná židle a ledová citronáda. Ve velkém květináči kvetoucí oleandr a jasně znějící zvony, které připomínají, že už je večer... Už jsem se někdy zmiňovala, že miluju Itálii? Florencie, Siena, Řím... i malinká městečka, která se večer rozsvěcejí na úpatí hor jako bludičky a z jejichž křivolakých uliček je vidět na moře v dálce díky zrcadlícímu se měsíci. Miluju atmosféru těhle městeček. Miluju vůni pinií.

V jednom piniovém háji ve Follonice bylo velké dětské hřiště s ohromnou skluzavkou. Nevadí, že o pár let později už mi tak velká nepřišla, ty houpačky byly pořád senzační. Vždycky jsem si v noci sedla na houpačku a zatímco jsem se snažila spořádát ohromnou a skvělou zmrzlinu, jen jsem se pohupovala, řetězy pravidelně skřípaly a ani jsem se nemusela moc namáhat, abych slyšela šumění moře. A pak jsem šla domu, ulicí, kde i takhle pozdě byly ještě otevřené obchody. Hlavně ta pronikavě vonící prodejna sýrů a hned vedle uzenářství.

Ano, dokážu se zasnít docela dobře a stačí mi k tomu tak málo jako horké slunce a vůně borovic. Místo výhledu na italské město jsem dvě hodiny seděla na lavičce nad Prahou a počítala věže a věžičky, schovaná ve stínu kaštanů a usrkávající višňovou ledovou tříšť.

Ani nevím, jak jsme se nakonec dostaly do Stromovky, cestou jsme se nicméně najedly v KFC a času bylo pořád dost. Dlouho jsem ve Stromovce nebyla a docela mě přakvapilo, kolik je tam místa a prostoru. Nedokázala jsem se ubránit nadšení, že za měsíc se tam sejdu s lidmi na pikniku. Chtělo se mi poskakovat radostí, protožr až bude piknik, bude to všechno za mnou. Všechen ten stres a nervy. Ne že bych dneska odpoledne, rozvalená na velké dřevěné houpačce uprostřed Stromovky, byla nějak zvlášť vystresovaná.

Jo! A musím se pochlubit. Našla jsem dneska jednu ze svých oblíbených rolniček (otázka zní, která je neoblíbená?). Vždycky někde něco hledám a nemůžu to najít a najdu něco jiného, co už ani nehledám. Takže jsem dneska hledala flashku a místo toho jsem objevila rolničku, kterou jsem dostala před pár lety od kamarádky. Sbírka je už zase kompletní *giggle*.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.