5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Srpen 2011

Počítačové války

30. srpna 2011 v 18:59 | Rowan |  Různá zamyšlení
Schylovalo se k tomu už delší dobu. Vztahy byly napjaté, v některých chvílích by se dalo i říct, že byly vysloveně špatné. Nicméně pořád jsem netušila, že to zajde až tak daleko a budu nucena vyhlásit válku.

Ve čtvrtek ráno jsem nicméně byla svědkem hodinového nabíhání systému, které se opakovalo i v pátek a v sobotu. V neděli jsem to samé viděla až večer, jelikož jsem celý víkend byla mimo domov. A řeknu vám - čekat čtyřicet plných minut, než se vám zapne počítač, je vážně otrava.

Den čtvrtý - Balatonské loučení

27. srpna 2011 v 1:16 | Rowan |  Uherské prázdniny
Ne, nezapomněla jsem a nevykašlala jsem se na to. Jen jsem toho teď měla překvapivě hodně a taky jsem byla líná, co si budeme povídat. Nicméně čvtrtý a poslední den z mého vyčerpávajícího maďarského reportu je tady.
***

Před námi byl poslední den v Maďarsku. Hned ráno jsme vyrazili najít nějaké hezké místo ke koupání a tuším, že jsme nakonec skončili v Balatonberény, ačkoliv jistá si tím už nejsem. Největším zážitkem z téhle zastávky nebyla ani tak voda, koupání, procházka do půlky Balatonu, aby si člověk aspoň trochu zaplaval, ani to epické superjemné bahínko na dně, ale labutě. Hejno dvou starých labutí s mladými, šedými labuťaty.

Plzeňský hetasraz

23. srpna 2011 v 1:16 | Rowan |  Reporty z akcí
Nakonec jsem prohodila plány a vrhla se na report z Plzně, který mě překvapivě bavil. So enjoy n_n

Den třetí - Z města k vodě

21. srpna 2011 v 16:03 | Rowan |  Uherské prázdniny
Jak bylo v plánu, po dvou večerech v Budapešti jsme se přesouvali k Balatonu.

Blížil se konec. Posledních pár hodin, než sedneme do auta a přesuneme se jinam. Hotelový pokoj jsme museli vyklidit do desíti, takže snídaně byla spojená s pobíháním a balením, focením hotelu a hotelového pokoje, přenášením věcí do auta, které jsme nechávali v garáži až do dvou. Trochu jsem se smála sama sobě, protože v těhle chvílích se normálně nejvíc děsím, abych nezapomněla v koupelně pouzdro na čočky. To tentokrát spokojeně leželo doma v Praze, takže fakt nebylo, o co se strachovat.

Den druhý - Budapešťské cestování

21. srpna 2011 v 14:37 | Rowan |  Uherské prázdniny
Druhý den výletu, tentokrát strávený od rána až do noci jen v Budapešti.

Prvním velkým úkolem nového dne bylo sehnat si lístek na MHD. Po včerejších několika hodinách ve městě, jsme pochopili, že jediná šance, jak tu něco vidět a přežít, je cestovat pomocí hromadných dopravních prostředků.

Den první - Legend of Danube

20. srpna 2011 v 1:05 | Rowan |  Uherské prázdniny
Vůbec jsem nevěděla, odkud začít jak to psát, co všechno vám říct... Nakonec to dopadlo rozepisováním dne po dni. A jelikož jsem se ztratila v třídění fotek a ve vzpomínání, pro dnešní večer pvní den, zbytek snad přibude v co nejkratší době =)

"A dobrý start do nového týdne"

14. srpna 2011 v 20:48 | Rowan
No co, nevěděla jsem, jaký tomu dát nadpis, a Události na ČT mi napověděli. Jsem kreativní... A nebo teda vlastně nejsem XD Whatever.

S láskou k podzimu

7. srpna 2011 v 18:20 | Rowan |  Různá zamyšlení
Venku prší. Přímo leje. Už od rána. A mě to ani nevadí. Tedy, ne že bych z toho byla kdoví jak nadšená. je léto, začátek srpna, má být hezky, svítit sluníčko, nebe jasně modré a já se chci cachtat ve vodě, ale obecně vzato mi tohle počasí nevadí.

Pojedeme, nepojedeme?

5. srpna 2011 v 0:20 | Rowan |  Různá zamyšlení
Měla jsem jet na spoustý míst během těhle prázdnin. Berlín padl. Tedy v našich plánech. Na ten prostě místo nezbylo a i kdybych ho narvala do zbývajících volných míst, nejspíš by mi hráblo, protože bych se doma vždycky jen otočila a mazala zase dál.

Velkým diskuzním tématem byla Budapešť. Měla jsem jet, pak to nevyšlo. Pak přišla máma s tím, že tam za rok jede pracovně a že by se tam potřebovala aspoň jednou podívat. Takže pojedem. Pak to padlo. Pak že jo, že ne, že jo, že ne...

Advík 2011

3. srpna 2011 v 1:48 | Rowan |  Reporty z akcí
Psát report na AF bylo náročné. Psát report na Advík mi příjde ještě náročnější a nemožnější. Víc dní, víc lidí, nejspíš jsem si to i víc užila, ale i jsem víc nadávala. Trvalo mi tedy dva dny, než jsem sebrala odvahu pustit se do boje s klávesnicí a vlastní pamětí, abych dala dohromady aspoň pár slov o tom nejdůležitějším a nejpodstatnějším.

Zkusím to vzít nicméně chronologicky, protože jakýkoliv jiný způsob mi nejde.