5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Den třetí - Z města k vodě

21. srpna 2011 v 16:03 | Rowan |  Uherské prázdniny
Jak bylo v plánu, po dvou večerech v Budapešti jsme se přesouvali k Balatonu.

Blížil se konec. Posledních pár hodin, než sedneme do auta a přesuneme se jinam. Hotelový pokoj jsme museli vyklidit do desíti, takže snídaně byla spojená s pobíháním a balením, focením hotelu a hotelového pokoje, přenášením věcí do auta, které jsme nechávali v garáži až do dvou. Trochu jsem se smála sama sobě, protože v těhle chvílích se normálně nejvíc děsím, abych nezapomněla v koupelně pouzdro na čočky. To tentokrát spokojeně leželo doma v Praze, takže fakt nebylo, o co se strachovat.



V podstatě posledním cílem byla bazilika svatého Štěpána a tržnice. Na recepci hotelu nám ale ještě doporučili Citadelu, že tu prostě musíme vidět. Vzhledem k tomu, že se tam údajně dalo dojet autem, jsme se rozhodli, že pokud nám to bude vycházet a bude se nám chtít, stavíme se tam cestou z města.

Metrem jsem se přiblížili k bazilice, docela vděční, že máme opravdu dvoudenní lístek na MHD. Další z dechberoucích památek města, pod níž stojíte s hlavou zvrácenou. Ale není se co divit, je to stejné jako stát pod svatovítskou katedrálou. Zatímco nám se ale nad městem tyčí elegantní černé věže, tady stojíte před tím, co se skutečně dá nazvat perlou. Bílá, majestátní perla se zlatým, bohatě zdobeným středem. A s v věží, na kterou se dá vylézt.

Jsem dcerou své matky, není tedy divu, že jen co jsme viděly možnost dostat se nahoru, neváhaly jsme. Jsem ale ráda, že ty schody, které jsme zahlídli nad vnitřní kopulí hlavní lodi, jsme už zdolávat nemuseli, protože z těch mám závrať už jen když si na ně vzpomenu. Dostali jsme se tak jen na ochoz kolem hlavní kopule, odkud jsme měli město jako na dlani. V tu chvíli mě poprvé napadlo, že je tu opravdu podobnost s Paříží. Ta na mě působila monotonně. Placaté, bílé město se širokými bulváry, jediné, co to narušovalo, byla Eiffelova věž. V letním oparu a jasném slunci jsem musela usoudit, že z výšky není Budapešť tak krásná, jako když ji procházíte. Ale jakoby mi to mělo vadit. Stejně jsem nechtěla odjet.

Vzhledem k blížící se polední hodině už ale začala stoupat teplota vzduchu k neuměrným hodnotám, které nám vzaly chuť plácat se až k tržnici. Zaveleli jsme tedy k ústupu s tím, že se aspoň podíváme k Citadele, jak nám bylo doporučeno.

Byl to dobrý nápad. Přímo skvělý. Z Budínského hradu vidíte Parlament a Štěpána, ze Štěpána vidíte hrad a kousek Parlamentu. Ale z Citadely vidíte všechno. Celou Budapešť, obě její města, všechny velikány najednou. To že nevidíte sochu Osvobození s palmovým listem, kterou máte nad sebou, celkem oželíte, protože ten zbytek vám to plně vynahradí. Navíc samotný památník Osvobození jsem si moc neprohlédli, protože kvůli blížícím se oslavám byl obsazen pyrotechniky chystajícími ohňostroj. Jediné, jak jsem to dokázala komentovat pro pohledu na množství munice, bylo toužebné poznamenání, že tohle bych vážně chtěla vidět. Muselo to být fantastické.

Pak už jsme zamířili k jihozápadu na Balaton. Cíl nejistý, někde se snad uchytíme a budeme mít kde přespat. Siófok jsme netečně objeli, z dálnice jsme náhodně sjeli u Balatonszemes. Mým cílem byl stánek s obřím nápisem "LANGOS", zatímco dítě se šlo cachtat do vody. Svým jídlem jsem nakonec potěšila všechny, a byla jsem hodně ráda, že jsem si řekla o velký, z něhož jsem nakonec horko těžko uhájila aspoň polovinu.

Nejednalo se ale o cílovou destinaci. Z nějakého důvodu se mi do hlavy zaryly názvy městeček Fonyód a Balatonfenyves (poznámka: projít historii Skypeu a zjistit, jestli jsme o těhle místech mluvily) a jelikož jsme vážně nevěděli, kam směřujem, rozhodli jsme se je vzít jako cíl. Koneckonců šlo nám jen o jednu noc.

Právě kvůli téhle "jedné noci" jsem získala svůj trumf, když maminka prohlásila, že za cenu 12euro za noc bude spát klidně i na nádraží, což se jí de facto splnilo. Podél celého Balatonu se totiž spokojeně vlní železniční koleje. Stejně jako mě v Chorvatsku fascinovala jadranská magistrála (před existencí dálnice hlavní tepna napříč státem, tyčící se přímo nad plážemi), tak mě tady fascinoval vlak podél pobřeží Balatonu, protínající malé vesničky, které mi přišli v podstatě totožné s českými chatovými vesničkami za Prahou a českých rybníků. Jak ale psala Haily, čímž mi potvrdila mou teorii - místní jsou zvyklí. Asi bych si časem taky zvykla, ale jedna noc na to vážně nestačí.

Ubytovali jsme se tedy u jedné staré pani, která pronajímala téměř celý svůj domek a zbytek pobytu jsme strávili uvažováním, jestli jsme se nepropadli o pár let zpátky, do takových padesátých let. Vážně to tak působilo. Jen si nejsem tak docela jistá, jak vám to popsat, abyste pochopili kouzlo celé věci.

Spali jsme v prvním pokoji, kde byla manželská postel a menší dětská postel. Vedle byl o trochu větší pokoj, kde jako bonus byla dětská postýlka s ohrádkou. Následovala jídelna/společenská místnost se spoustou stolů a židlí, kde se dá trávit čas, kdyby náhodou pršelo a nedalo se tak chodit k vodě. Horní patro jsem neviděla, ale předpokládám, že tam bydlela pani domácí a byly tam ještě nějaké pokoje. Všichni mají k dispozici jednu společnou kuchyňku, dvě společné koupelny se sprchou. Všechno bylo studené a navlhlé, až nad ránem se mi povedlo peřinu zahřát vlastním tělesným teplem natolik, že jsem se zbavila pocitu, že kdybych tu ležela dostatečně dlouho, obalila by na mě plíseň. Ale nestěžuju si, byla to sranda.

Večer, po večeři v malé hospůdce přímo u Balatonu, jsme si ještě udělali výlet zpět do Fonyódu, kde nepochybně nebylo tolik lidí jako o víkendu, ale i tak tam stály nejrůznější pouťové atrakce a stánky. Udělali jsme si procházku po molu k majáku a zpátky, a pak se vrátili domu.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Solei Solei | 23. srpna 2011 v 12:28 | Reagovat

tak tomu říkám vyčerpávající reporty. :-) roadtrip incarnate. :D já sem byla zas tejden odříznutá od netu, takže sem ani nevěděla kdy jedeš a teď čumim že už si zas zpátky. ale podle tvých slov to bylo skvělý i bez přání šťastný cesty, right? pak musíš ukázat zas fotky (bezpochyby tucty :-P)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.