5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Září 2011

Trocha kouzel

29. září 2011 v 0:58 | Rowan |  Různá zamyšlení
Mám ráda Prahu. Říkám to často, asi se opakuji. Ale když už nejsem nijak hrdný nacionalista, alespoň tu lásku ke svému městu musím propagovat. A v noci je snad ještě krásnější.

Mám ráda pražská zákoutí a tajuplné uličky starého města, ráda hledám zkratky a průchody mezi domy. A kousek od Betlémské kaple mám svou oblíbenou uličku. Je maličká, úzká, takže se do ní auta nevejdou, ale dost široká a světlá na to, aby se tam zdržovaly podivná individua. Z jedné strany ji lemuje dům, z druhé zeď, za kterou se možná skrývá nečekaná zahrada, malá, zelená oáza uprostřed zástavby. Přes zeď vykukuje pár větví vrby. Na zdi domu jsou lampy - krásné staré lucerny, které v noci zaplaví celý prostor zlatavým světlem, které se třpytí na kočičích hlavách nerovného dláždění. A skoro pokaždé, když tam jdu, někdo hraje na klavír. Stačí se zastavit, zavřít oči a zhluboka se nadechnout a popustit uzdu fantasii.

I dneska večer, i když tišeji než obvykle, někdo hrál. Nebo spíše jen brnkal; zkoušel notovou stupnici a pak pár dalších náhodných tónu. Bylo to hezké a kouzelné. V teplém podzimním večeru to nádherně podkreslilo atmosféru nočního města, které se schovávalo za okolními domy. Nad ním však kroužily drobmé zářivé tečky, jakoby někdo vypustil lampiony, které však neletěli proč, ale zůstávaly pohromadě. Nikdy dřív jsem si nevšimla racků na noční obloze, ale pro zlomek vteřiny jsem jen tiše žasla, co to je.

Drobné zázraky a kouzla všedního dne...

APH - Zapomenuté narozeniny

26. září 2011 v 23:59 | Rowan |  Hetalia Fanfiction
Jen tak tak, ale stihla jsem to. Můj malinký dárek pro Haily k narozeninám. Nic lepšího mě pro tebe nenapadlo, tak jen doufám, že se ti tahle drobotina bude líbit a aspoň trochu tě potěší n.n

Boldog szülinapot, Haily! ;-)

Krásný, ale rozporuplný den

23. září 2011 v 0:50 | Rowan |  Co den dal
Krásný podzimní den, zlaté slunce, ideální teplota vzduchu, hezké šaty, slavnostní událost... Bylo tak úžasné stát v Karolinu, dívat se kolem sebe, uvažovat o všech těch lidech, kteří tudy kráčeli, kteří se dívali an tu samou výzdobu, stejně jim bušilo srdce v očekávání, byli plní naděje a velkých snů, a vědět, že teď jsem jednou z nich.

A tak jsem slavnostně slíbila, že budu pilnou studentkou, že budu ctít jméno školy a plně využiji všech možností, které mi studium na této prestižní a starobylé škole nabízí (slibuji, slibuji, slibuji, Erasme třes se!). Poslechla jsem si proslov o historii pedagogické fakulty (jen poznámka - ten velký revoluční rok je 1989, né 1987 XD), státní hymnu a šla domu.

Tedy, přesněji řečeno jsem šla naproti kamarádce, ale jelikož mě bolely nohy z lodiček, zakotvila jsem na Příkopech, kde jsem si sedla na lavičku a opět vytáhla svou drahou knížku. Moc jsem toho ale nepřečetla, prootže se toho kolem tolik dělo!

Je fajn sedět v centru prahy a sledovat lidi, kteří chodí kolem vás. Mluví mezi sebou, odchytáváte útržky nejrůznějších řečí, občas se bavíte tím, co řeší, občas tím, co mají na sobě, či jak zkoumají správnou pozici na mapě, aby ji následně otočili vzhůru nohama a zkusili to znovu. Kolem proběhla skupina mladých holek, které evidentně měly nějaký úkol. Ptaly se lidí kolem a pak odběhly za starším párem, který je vedl na Václavské náměstí. Za chvíli byly zpátky. To už ale vedle mě seděli starší manželé, kteří také zkoumali mapu. Odchytla jsem pár francouzských slov a skoro mě překvapilo, že jsem toho rozumněla víc, než bych čekala. Když si mě pak tedy vyzvedla kamarádka, slušně jsem se rozloučila úsměvem a podivně smělým "Au revoir", které tu paní vedle mě evidentně moc potěšilo. Ach, je tak snadné polichotit Francouzům.

Navštívila jsem svou starou školu a trochu cynicky se pobavila nad tím, jak náročné je na škole, kde se studuje komunikace, získat nějaké informace a s někým inteligentně komunikovat. Bylo tam hezky, ale proti mému současnému působišti nemá nejmenší šanci.

Pak jsme vyrazily na oběd. Možná z nostalgie, možná proto, že mě bolely nohy a nechtěla jsem se nikam moc šlapat, jsme skončily opět na Florenci, stejně jako poslední tři roky mnoho volných hodin mezi přednáškami (a někdy i místo přednášek XD). Bylo to fajn. Pani, která tam uklízí, už nás zná, takže ani na záchod nemusíme platit, když si jdeme umýt ruce... Hodí se mít konexe n.n

Jenže vzhledem k mému špatnému spánku v poslední době, jsem v jednu chvíli málem usla. A když od vedlejšího stolku zavoněla káva, věděla jsem, že to je přesně to, co teď potřebuji. Takže jsem se rozeběhla k pultu, kde mě uvítal moc milý mladý muž. Bylo tak fajn si trochu zaflirtovat a dostat dobré capuccino s čokoládovou kytkou v mléčné pěně n_n

Nic ale není tak krásné, jak bychom si přáli, a tak mi den trochu pocuchala máma s informacemi o dědovi, který na tom není právě dobře. Ale teď se mi o tom nechce ani přemýšlet, natož psát. Asi je to sobecké, možná bych se měla trápit víc, měla bych an něj víc myslet... Ale já s tím v tuhle chvíli stejně vůbec nic nezmůžu. Ne, nebudu o tom psát.

Hm, začala jsem psát asi v deset večer... nějak se mi to protáhlo, ale nevadí. Teď už ale dobrou noc =)

P.S. První podzimní den! n_n

Chce se mi roztáhnout křídla

20. září 2011 v 0:20 | Rowan |  Různá zamyšlení
To je poněkud nadnesený nadpis, takový moc optimistický. Ne že bych chtěla psát pesimisticky, naopak, ale ten optimismus bych ais měla trošičku krotit. Jsou to jen plány, nápady... Vlastně jeden velký, šílený nápad, který se mi líbí čím dál tím víc.

Už kdysi jsem uvažovala o Erasmu. V podstatě už na střední se tohle téma vyskytlo, ale pak se to odložilo s tím, že to budu řešit až na vysoké. Pak přišel nápad s au-pair, který nedopadl právě dobře. Občas si to kladu za vinu, občas si gratuluju, že jsem utekla dřív, než jsem skončila rozčtvrcená a zahrabaná někde v irských polích. Doslova.

Ryze podzimní den

19. září 2011 v 18:07 | Rowan |  Různá zamyšlení
Nemám nic konkrétního, o čem psát, prostě se mi jen chce si sednout a povídat. Mám tu k tomu jahodový čaj a čokoládové sušenky a pár volných minut, než se zase kolotoč roztočí. Čajem se snažím zahnat následky podzimního dne, který na mě s typickou zlomyslností vylil několik kýblů vody v podobě vytrvalého deště.

Pozvání ke kávě

17. září 2011 v 15:59 | Rowan |  Info k blogu
Znáte to pořekadlo, že změna je život?

Věděla jsem už nějaký čas, že se akutně potřebuju změnit letního designu. Byl prostorný a vzdušný a volný a... A bylo toho moc. Potřevovala jsem změnit do něčeho komornějšího, jednoduššího, soukromějšího, útulnějšího. A dopadlo to takhle. Jen záhlaví a jedna barva k tomu.

A mě se to líbí. Jako vždy netuším, jak dlouho mi to vydrží, ale v mém momentálním rozpoložení, kdy uvažuju, že s emožná přestěhuju z blogu úplně jinam, se mi tahle jednoduchost a strohost vážně zamlouvá. Ono tady jde stejně spíš o text než o obrázky, že?

Anyway - hope you like it! Aspoň trochu... XD

Přestavba

14. září 2011 v 23:15 | Rowan |  Různá zamyšlení
Byla jsem se dneska podívat naproti u sousedů, kteří rekontruují dům a jako vždycky jsem zamyšleně procházela místnosti a nechala představivost pracovat. Mám hrozně ráda staré domy, staveniště, přestavby. Něco staréo končí, něco nového začíná, změna je život. Možná je v tom i špetka naděje.

Drážďanská jízda

12. září 2011 v 19:45 | Rowan |  Reporty z akcí
K téhle akci se strhlo hrozně náhle, Laknea jen nadhodila "nechcete někdo jet?" a najednou byla akce domluvená a zařízená. Takže tady malý, polo-slíbený report z víkendu, respektive ze soboty v Drážďanech a Bad Schandau.

Malý bláznivý nápad.

1. září 2011 v 22:06 | Rowan |  Různá zamyšlení
Není to poprvé, co mě tohle napadlo a ani nevím, co mě teď vede k tomu, abych se o tom šířila oficiálně. Možná tohle video nebo tamto, nebo to snad byla fotka, deviantart.. Kdoví. Možná mi inspiraci vnukla některá ze skupin jinde ve světě. Teď jen sebrat odvahu a zeptat se vás nahlas.

Proč nemáme nějakou netovou základnu? Někteří hetalisté mají skupiny na DA nebo blogy, my se jen máme v přátelích na facebooku. Ne že bych si chtěla stěžovat, to ani náhodou, jen mě napadlo, že je to možná škoda. Že by možná stálo za to udělat nějaký projekt, kde bychom mohli shromažďovat fotky, překlady (pokud si dobře pamatuju, jsou tu nadšenci, kteří překládali i nějaké stripy, které nevyšly v mangách), případně libovolný druh informací, včetně toho, kdy je jaký sraz.

Otázkou je, jestli jsem jediná, koho něco takového láká (jo, ráda stavím webové projekty XD) nebo je nás víc. Přemýšlela jsem minimálně o blogu, nebo o webovce - ideálně i s fórem, kde by se daly domlouvat další detaily akcí. Koneckonců kolikrát se snažíme naněčem domluvit, ať už je to photoshoot, o tom videu ani nemluvě - o tom se mluví co si pamatuju. A nepochybuju o tom, že vlastně mnohem dýl. Ale vždycky se to šíří nějak pochybně přes Facebook a Skype.

Berte tohle tedy prosím jako jistý druh výzkumu veřejného mínění a za vaše odpovědi a připomínky k tématu vám budu nesmírně vděčná!

APH - Hol vagy?

1. září 2011 v 12:48 | Rowan |  Hetalia Fanfiction
Střípek. Naprostý nesmyslný střípek odnikud nikam. Trochu jsem se včera večer opila (vážně jen trochu!) a když jsem začala zase klesat zpátky na zem, začala mi hrát Once Upon a December. Mám tu písničku hodně ráda a i když je z filmu o ruské princezně, kdoví proč mi v hlavě naskočil vídeňský valčík.

A já mám už tak dlouho chuť psát jen tak. Bez plánu, bez představ jak to dopadne, jen psát a nepřemýšlet o tom. K čemuž mi víno a dobrá hudba pomohly a zrodil se následující střípek, v němž jsem si jen plácala a plácala, nedržela se žádných reálií. Historická fakta jsou opravdu jen ta základní a nedržím se pořádně ani vlastního universa.

Ani nevím, jestli se to dá označit za dopsanou věc. Myslím, že ani ne. Prostě jsem to náhle utla, kdy mě napadlo a nechala jsem to být. Ale je mi líto schovat to na dno šuplíku...

Název: Hol vagy? / Kde jsi?
Charaktery, páry: Maďarsko, Rakousko
Varování: Radši vám rovnou říkám, kdo v tom vystupuje, protože neni použito jediné jméno ani oslovení.
Shrnutí: Střípek, jehož vznik je popsán o kousek výš.
Časové zasazení: Asi 1918, ale já sama nevím.
Prohlášení: Nikoho z nich jsem nevymyslela, natož abych je vlastnila, ale když se mi dostali do rukou, neodolala jsem, abych si nehrála.