Tak už to potakalo i nás. Slyšela jsem o té záležitosti, dokonce jsem jezdila v autobuse, který tato místa míjel, výjimečně zastavil, a teď... I naše zastávka je na znamení. Proboha proč?
Uznávám, jsem v tomhle barbar, nepopsanej list papíru... Ale ne že by mi to MHD zjednodušovala. Nebo komukoliv jinému, koho postaví před tu děsivou skutečnost, že chce-li vystoupit, musí dát řidiči znamená. Jenže jak?! Jsou autobusy, v nichž je na výběr z dvaceti různých tlačítek, pěti druhů. Vážně, počítala jsem je!
Následně vzniká loterie. Je to to modré? Nebo to malé kulaté zelené? Nebo to červené na téhle tyči? Ne, tohle červené s invalidou to nebude... Ale možná tohle... Ne, to řve na celý autobus, takže příště zkusím to modré. Příště jede jiný autobus a loterie začíná na novo.
Ovšem už jsem na svých dobrodružných cestách potkala i autobus, jehož řidič měl evidentně plné zuby blbečků jako jsem já, vzal lihovku a poctivě všechny tlačítkal popsal. Takže jsem si přečetla několik různých vtipných popisků, k jejich pochopení by bylo třeba výkladového slovníku zkratek, ale minimálně už člověk tuší, kudy cesta k zastavení plechováho polykače lidí vede. Aspoň doufám.
Otázkou však zůstává - je tohle vůbec nutné, když ten autobus staví pokaždé? A nejen kvůli mě, ale vždy, opravdu vždy jsou na zastávce lidé, kvůli nimž stejně zastavit musí. Takže proč takhle týrat nebohé cestovatele, unavené, zrmzlé a zadumané, a nutit je přemýšlet nad tím, které ze záhadných tlačítek je to správné?
Zde hledá 