5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Prosinec 2011

Lyžařské plnění slibů

27. prosince 2011 v 22:29 | Rowan |  Co den dal
Možná jsem do poslední chvíle doufala, že zavřou sjezdovky, vzhledem k počasí, které opravdu nepřipomíná zimní, by to ani nebylo takové překvápko, ani zasněžovat se v tomhle pořádně nedá, ale sjezdovka i tak dál jezdila, takže jsem musela splnit neprozřetelný slib, že si pojedu během vánočních prázdnin s rodinou zalyžovat na Šumavu.

V momentě složení slibu jsem to brala jako "ale tak proč ne, jedno odpoledne mě nezabije". Hm, čím blíž akce byla, tím mi bylo hůř a tím víc jsem se modlila ke všem možným i nemožným bohům, aby vleky zastavili.

Předštědrovečerní

24. prosince 2011 v 12:08 | Rowan |  Co den dal
Do Vánoc zbývá - nic. Sníh neni. Vlastně vůbec nemám pocit, že by byly Vánoce. Poslední týden byl hektický. Hodně hektický a hodně dlouhý.

Jediný pořádný den ve škole byl v pondělí, ale i tam nás na poslední přednášce pustila profesorka dřív, protože nás přišlo pět a půl. O tom, kolik nás přišlo na Maďarštinu ani nemluvě. V jednu chvíli to vypadalo, že tam budeme ve dvou (ano, naše akční duo), ale nakonec nás bylo celých pět kusů. Wow. Tak jsme si zopakovali gramatiku, profesorka házela věty, my se je snažili (relativně úspěšně) předkládat, načež jsme si poslechli prý nejznámější stědrovečerní koledu. Jeden z mála okamžiků, kdy jsem měla vážně pocit, že se možná blíží Vánoce.

Chybička se vloudí

18. prosince 2011 v 13:10 | Rowan |  Téma týdne
Rovnou předem vzdávám snahu vypisovat se s tím, co je pravopis a jak komu jde, protože co jsem zatím viděla, v tomhle duchu si můžete přečíst článků asi tak dvacet do hodiny. Ani nehodlám promlouvat o tom, jak důležité je znát pravopis (což by se ode mě nejspíš čekalo, ale tyhle proslovy si schovám do budoucna pro živé publikum), učit se vyjmenovaná slova, vědět, kdy jaké s/z a mně a mě... Ona to totiž tak docela není pravda. Koneckonců proto tu máme Pravidla českého pravopisu a jiné pomocné publikace (o jejich internetových mutacích ani nemluvím), kam se lze podívat, když prostě nevíme nebo si jednoduše nejsme jistí.

Ho ho ho, tumblr!

18. prosince 2011 v 1:36 | Rowan |  Girl Like Me
Jsem jak plevel. Koneckonců jeřabiny jsou docela chytlavý plevel, který vyroste téměř všude. Takže vpusťte něco takového do vod internetu a čekejte, že to nezakoření, kde jen bude trocha úrodné půdy.

Nicméně několikadenní úvahy (množná několikatýdenní?) se staly realitou a já si založila Tumblr. Proč? Protože se mi líbí koncepce miniblogu. Obzvlášť poslední dobou narážím poměrně často na různé drobnosti, které bych chtěla někam dát, ale vlastně nemám kam. Občas najdu hudbu nebo mi někdo něco pošle a já uvažuju, jak se podělit. Hodně fotím, skoro denně vytáhnu foťák, ale vlastně nevím, kam s fotkami. Neustále objevuji nějaké drobné citáty, komentáře, trefné hlášky, které se ale na blogový článek nehodí...

Zkoušela jsem to řešit všelijak - fotky dávat do spešl složky na FB, po čase shromažděné klipy z YouTubu dávat do jednoho článku na blogu... Ale nějak nic z toho pořádně nefunguje. Zatímco podstata tumblr tohle všechno hezky podporuje a tak nějak splňuje mé představy.

Takže pokud jste zvědaví, můžete mé řádění sledovat v přímém přenosu na adrese http://jerabina.tumblr.com

Jo, jerabina, protože jak Rowan, tak Rowie jsou zabrané, ne že by tam někdo něco publikoval. Zmetci neschopní =/

Hapsburgové a Břemyslovci

17. prosince 2011 v 14:25 | Rowan |  Různá zamyšlení
Už jen napsat název článku pro mě bylo utrpením. Veřejně napsat takovou zrůdnost... Ale když už se to dá najít i na Googlu, asi nemám šanci něco pokazit nebo někoho pohoršit.

Ukdákané slepice

8. prosince 2011 v 23:16 | Rowan |  Co den dal
Původně jsem myslela, že vám náležitě rozsáhle popíšu celý svůj šílený den, v němž figuruje infarkt v autobuse, infarkt po příchodu do školy, lítání po Praze a hledání nějaké školy kdesi na Smíchově, docela fajn zážitek na středoškolské hodině dějepisu, cesta zpátky na fakultu, čekání, čekání, shánění profesora, čekání, nahoru kvůli Erasmu...

A bacha, to si zaslouží zvláštní pozornost - poprvé jsem se nahoře ve čtvrtém patře neztratila. Domnívám se, že jsem konečně objevila systém pohyblivých chodeb a dveří, trvalo mi to přibližně stejně dlouho jako Harrymu Potterovi trvalo pochopit systém pohyblivých schodišť. Je to založeno na stejném principu, každopádně dneska jsem našla správné dveře napoprvé.

Pak bylo další čekání, řešení diplomky a konečně pozdě odpoledne hurá domu, kde jsem zmrzlá, hladová, rozlítaná, utahaná na chvíli padla do postele, abych si narovnala rozlámané tělo a probudila jsem se o půl hodiny později... Nevadí...

Srdce Evropy

8. prosince 2011 v 0:16 | Rowan |  Různá zamyšlení
Když mě tenhle článek napadl, říkala jsem si, jestli se do něj pustit objektivně nebo subjektivně. Jenže je to nesmysl, protože objektivity nejsem schopná. Ne teď, v tuhle chvíli, kdy mám navíc pocit, že vlastně nic nevím. Podle toho krásného hesla "vím, že nic nevím". Protože čím víc člověk studuje, tím víc vidí, kolik mu toho ještě chybí. A tak chystám depky v knihovně, když vidím množství lákavých knih a vím, že na ně teď čas nemám. O tom jindy.