5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Srdce Evropy

8. prosince 2011 v 0:16 | Rowan |  Různá zamyšlení
Když mě tenhle článek napadl, říkala jsem si, jestli se do něj pustit objektivně nebo subjektivně. Jenže je to nesmysl, protože objektivity nejsem schopná. Ne teď, v tuhle chvíli, kdy mám navíc pocit, že vlastně nic nevím. Podle toho krásného hesla "vím, že nic nevím". Protože čím víc člověk studuje, tím víc vidí, kolik mu toho ještě chybí. A tak chystám depky v knihovně, když vidím množství lákavých knih a vím, že na ně teď čas nemám. O tom jindy.



Zároveň se ale ptám, jak k tomu vlastně došlo. Jak se stalo, že já, takový nadšenec pro Britské ostrovy se zvláštním zaměřením na Irsko, já, v posledních letech relativní nadšenec do Ameriky, Native Americans a celkově nakročená k Západu, jsem se najednou zarazila, stáhla nohu zpět a hrdě pohlédla na Střední Evropu?

Jistě, bránou k této změně je nepochybně Maďarsko. Jak jinak. Objevila jsem zemi, o níž jsem celý život slýchala, že je to divná východoevropská země, tam kdesi... no tam, na mapě je vedle Rakouska. Co tam je? Hmm... Hmmmmmm... Hluboké zamyšlení a pak pár základních poznatků typu "čabajka". Hurá. Jenže to je nesmysl - Maďarsko není zemí východní Evropy, stejně jako jí nejsme my.

České a maďarské dějiny jsou propletené. A když začnete studovat jedno, automaticky vás to zavede k druhému. A k třetímu rakouskému a čtvrtému polskému. Protože tohle je střední Evropa, podivný svět ve světě, kde dohodíte kamenem z jednoho konce na druhý. Nebo aspoň z jedné země do druhé.

Mé studium, zájem, je navíc podporováno i zcela "nevinnou" literaturou. Dobře, Esterházy a jeho věčné reflexe na téma středoevropského regionu nejsou tak nevinné. A těch přirovnání, co se mi poslední dobou dostalo pod ruku! Myslím, že jen citace ze všech těch knih, které mě zaujaly, by vydaly na vlastní, poměrně bohatý článek.

Stěžejním faktem ale je, že zdejší oblast je zcela jedinečná. Celá staletí jsme si žili podle svého, přikláněli jsme se k Západu, který pro nás byl v mnohém vzorem (kolik Paříží východu najdete?), sdíleli jsme stejnou víru a velmi podobnou kulturu. Inspirovali jsme se politicky a rostli jsme ruku v ruce se Západem i vědecky. Dvacáté století tohle převrátilo na hlavu a vyrvalo nás z rukou Západu, aby si nás přivlastnil Východ.

A tam jsme bohužel dle mnohých zůstali. Možná za to může zvyk, vybudovaný médii, jejichž moc za dobu, co jsme se topili v socialistickém bahně, neúměrně stoupla a vtloukla těm, kteří je mohli opravdu svobodně poslouchat, že tamty země - no ano, tamty, ty divné, na hranici mezi Západem a vélkým Sovětským svazem, tak to už je taky Východ. Možná za to můžou Němci a jejich vzdor proti geografii a snaha být Západem, jak jen to jde. Prý právě oni podporují tuhle myšlenku, jen proto, aby se sami mohli přidat na druhou stranu, přestože jednoduchý pohled na mapu a historie říkají, že Německo je taktéž zemí střední Evropy. Vítejte.

Téměř výsměchem je, když nás Východem nazvou Rakušané. Jedním z hlavních impulzů k tomuto článku byla prohlášení médií, v nichž zaznělo, že Praha si udržela nejlepší pozici mezi východoevropskými městy. Na prvním místě prestižního žebříčku "nejlepší města pro život" se opět umístila Vídeň. Pardon? Obyčejný selský rozum křičí na poplach, že tu něco nehraje. Vídeň, která leží východněji, než většina naší české země, patří na Západ, ale Praha je nejlepší město Východu?

Jen pro jedno století slunce nesvítí. A ani ne celé století. Čtyřicet let a najednou se Střed stal Východem. Možná, že teď se to začne konečně pomalu měnit. Víc jak dvacet let, tedy polovina času, po který se mediální obraz formoval špatně, dává naději, že se konečně dostaneme zpátky a my opět ovládneme zlatý Střed, divoký, promíchaný, kulturně bohatý a inspirativní. Hodně štěstí, má drahá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 YamiKisara YamiKisara | E-mail | 8. prosince 2011 v 0:29 | Reagovat

Mooooc hezké, na to se vyplatilo zůstat vzhůru :3

Ovládneme, to ano, ostatně zrovna my jsme součástí celku, který se o to dost zasazuje.
Ale je to právě hodně i na nás, naše generace(to jest lidi cca ve věku 15-30 let)je ta, co to rozhodne, my můžeme psát mediím znechucené maily, když ve sportovním utkání zcela nelogicky řeknou "Polsko - Česká republika" místo "Polsko - Česko", a s tou Střední Evropou je to stejné, prostě jen nemávnout rukou, ale ozvat se, ne furt hrbit hřbet jako jsme museli ještě 22 let zpátky...

No nic, trochu jsem se rozjela :DD

2 Solei Solei | 8. prosince 2011 v 21:11 | Reagovat

MWUAHAHAHAHAAAA! It's workiiing!! Anyways: jasně tahle myšlenka vystihuje i to o čem sme krafaly. :D Ech, vzhledem k zaostání ve všech historických souvislostech a detailech (ne jako někdo, ach kde jsi maturito) tu radši nebudu moc perlit, ale AMEN sestro! Přesně na hřebík! Nop, z východního bloku už se asi nevyhrabem kolegové soudruzi...-___-

3 YamiKisara YamiKisara | E-mail | 8. prosince 2011 v 21:17 | Reagovat

[2]:Ale jo, ono to půjde, Východní Evropa nás sama o sobě i v době hlubokého socialismu považovala za Západ, minimálně pokud může člověk věřit vyprávěním mojí maminky a tomu, jaké jméno má u nich naše zboží. Tam jde fakt jenom o ty na západ od nás. Ostatně co jsem se setkala jak s lidma ze severu, tak s lidma z jihu, byli relativně informovaný, to jen Britové si pořád myslí, že jsme Československo...(samozřejmě mírná nadsázka, ale setkáte se s tím)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.