Začínám psát s pocitem, že tenhle článek bude hodně hektický a neorganizovaný. A z katergorie "stalo se stokrát nic a všechno vám to povim!"
Ráno babička. Jela jsem jí zkontrolovat tiskárnu, která záhadně nefungovala. "No po tom, cos mi tam vyměnila ty barvy, tak netiskne!"... Aha, takže nám vypadl kabel z napájení, takže se ani nezapla. To se dalo docela zvládnout. Máma hledala nějaké věci po dědovi, adresy, kam poslat parte, a nějaké další záležitosti. V mezičase jsme se upřímně pobavily nad dědovým dopisem pro ČSOB. Máme v plánu dopis zabavit a já ho snad následně oskenuju, protože to byla vážně neuvěřitelná parodie. Akorát ještě potřebuju splnit úkol odlovit jeho složku s věcmi o rodině, protože babička je schopná všechno zkonfiskovat a pak bych to z ní tahala hůř než ze španelské inkvizice.
Cesta do školy, napůl zbytečná, cesta zpátky. Nic významného. Doma jsem se zdržela jen chvilku a běžela zase na MHD a na doučování.
Upřímně jsem ráda, že mi ujel autobus s takovou rezervou, že jsem opravdu záhy vzdala snahu ho doběhnout a zvolnila tempo (aneb když nemůžete najít při odchodu telefon...). Ale díky volnějšímu tempu, jsem si nezlámala končetiny na zledovatelém chodníku. Ano, Praha je na zimu vysloveně stavěná, takže nám už teď prasklo v dolní ulici vodovodní potrubí. Nechci vidět, co se bude dít v pátek, kdy má teplota klesnout až k -30°C. Takhle jsem se nicméně bavila potokem a auty, jejichž řidiči se nevěřícně chytali volantu, když vjeli do vodní laguny. A jak zmínila Haily, sluníčko dneska příjemně hřálo, takže jsem se docela ochotně uchýlila o kousek dál od zastávky a těch deset minut čekání jsem se vyhřívala jak ještěrka.
Doučování bylo fajn. Kluk se docela snaží a hodina uteče ani nevím jak. Cestou domu jsem promílala v hlavě nápad, který už tam sídlí nějaký čas a kdysi byla snaha ho i realizovat, ale nějak se nedařilo. Teď jsem docela kreativně naladěná a hlavně je hodně podnětů...
Slyšeli jste někdy o něčem jako je Scrapbooking? Dneska jsem zjistila, že se tomu tak říká, takže je hned jednodušší hledat informace na netu. Nicméně princip je jednoduchý - jedná se o "vzpomínkovou knihu", nebo netradiční fotoalbum... Akorát do toho nelepíte pouze fotky, ale i všechny možné drobnosti a blbosti, jako třeba vstupenky, pohledy, jízdenky, můžete přikreslit obrázek nebo něco připsat... Líbí se mi ta myšlenka. Moc se mi líbí a ráda bych se do toho pustila. Včetně toho, že bych ráda zpětně zpracovala Švýcarsko s Lichtenštejnskem a loňské Maďarsko. Možná by to byl i tak trochu trénink na rok v Budapešti, kde bych ráda dávala všechno dohromady. Ano, jsem nepoučitelný nostalgik n.n
Budu končit. Nemusím vás tady zavalit svými šílenými myšlenkami, které vlastně nemají ani hlavu ani patu... Ale na závěr ještě fotka toho, co jsem dneska zahlédla napsáno na výloze prodejny sýrů. Do teď nevim, jestli se smát nebo brečet :'D
Zde hledá 
Scrapbooks... Občas si říkám, že bych si nějakou udělala, ale na to jsem moc líná a poté, co jsem viděla Dead like me, mám k těmto věcem averzi. XD
Ta fotka je hustá. :'D Všimla sis v zápalu zoufalství nad "švícarský", že je tam také napsáno "francozský"? XD