Závan léta.
Šla jsem dneska kolem květinářství a tam venku, v kyblících, stála napěchovaná sušená levandule. Z Provence. Jen ten nápis ve mě vyvolal vzpomínku na léto. Ale do té třeskuté zimy se to nějak nehodilo. Za takových mrazů i ta fialová vypadala nějak studeně.
Přitom levandule by měla vonět sluncem, mělo by z ní sálat teplo, léto...
Cesta jižní Evropou, nejlépe autem, aby byla možnost zastavit, kdy se mi zlíbí, s přáteli, s přítelem, jak je libo. Všude to voní jinak, ale v Provence je všechno zkrátka levandulové. Zastavili bychom u jednoho z polí, kde se v řadách vedle sebe vyhřívají husté trsy květů. Fialová se táhne do dálky, do nekonečna, až tak daleko, že mizí v blankytně modrém nebi. Natrhala bych si snítku té voňavé nádhery, s úsměvem od ucha k uchu, ale po dalších dvou hodinách v rozehřátém autě s takovou kyticí, bych nadávala, že levanduli nechci už nikdy cítit, ale bylo by to fajn.
Horký letní den, slunce, otevřená okýnka auta...
Ta zima už mi asi leze na mozek :'D
P.S. Inspirace u Haily a jejích náhodných článků o čemkoliv, které mám tak ráda. Neodolala jsem n.n
)!
Zde hledá 
Moc pěkný příspěvek, už aby bylo po léto :)