5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Červen 2012

Příliš dlouhé dopoledne

27. června 2012 v 21:14 | Rowan |  Co den dal
Včera se mi povedlo parádně zaspat. V deset hodin dopoledne jsem měla být na Nádraží Holešovice. V 9:38 jsem se mátožně probrala, vyspinkaná do růžova a málem dostala infarkt. Bylo jasné, že nestíhám, přesto jsem se pokusila domluvit na půl jedenáctou a z domu vypadal v rekordním čase dvaceti minut. Zbytečně. Takže dneska druhé kolo, pro úspěch jsme se domluvili tentokrát už na devátou hodinu.


Na cestách

25. června 2012 v 11:18 | Rowan |  Téma týdne
Pozdě večer, ale ještě ne v noci, nasedáme do auta, a tak, jako tolikrát předtím, míříme známou cestou přes Rakousko do Itálie. Kvůli mě jedeme přes noc, abych se mohla na zadním sedadle vyspat a ráno jim tak radostně skákat po hlavě, že už chci k moři. Několikrát opravdu usínám, ale pravidelně mě budí hučení míjeného kamionu. Specifický zvuk, který se nedá k ničemu přirovnat, musíte ho slyšet, abyste pochopili. V pozdějších letech zjišťuji, že přehluší i hudbu ve sluchátkách.

Stejně nezaměnitelná je vůně vzduchu, když se nad ránem vysoukáme z rozehřátého auta do chladného rozbřesku v Alpách. Brennero voní dálnicí a zároveň horami a snad i jejich zasněženými špičkami. O několik kilometrů dál se studený vzduch pomalu ohřívá a za pádskou nížinou se pomalu přidává tušená vůně moře, olivových hájů, suché trávy a slunce, které se rychle škrábe k nejvyššímu bodu na zářivě modré obloze.


...

Chtěla jsem toho k článku na téma týdne napsat víc, popsat všechny ty různé vzpomínky a pocity, které si z cestování odnáším a přináším si je domu, ale nějak mě přešel elán a mám pocit, že honem honem ještě něco musím napsat, než se mi téma změní... Ale poznamenám si to stranou, a až jednou bude nálada, rozepíšu se víc o vzpomínkách na různé cesty. Jen mi je teď líto ty dva napsané odstavce hodit do rozepsaných... =)

Vypnutý den

21. června 2012 v 23:39 | Rowan |  Co den dal
Občas se zadaří takové zvláštní shody okolností, že ve finále, když si konečně večer sednete, musíte se smát. Ne že by dnešek byl nějak tragický, i když spousta věcí nevyšla tak, jak jsem si to naplánovala.

Pozkoušková únava

20. června 2012 v 23:28 | Rowan |  Co den dal
V podstatě mám hotovo. Doufám! Ještě čekám na výsledek jedné dnešní zkoušky a na vyjádření dvou profesorů k pracem, ale kromě jedné práce, kteoru ješt ěmusím napsat, už mám padla, šlus, hotovo... Jo počkat, ještě zkouška z maďarštiny, někdy příští týden, ale to by mělo být v pohodě. Určitě bude.

Když jsem dneska totálně vyšťavená vyšla z kabinetu profesora, s vědomím, že mám zkouške ze starší české literatury (ano, ano ano!), ještě ke všemu mě čekal e-mail, na který jsem čekala dost nedočkavě. Podle jednoho zdroje měl přijít do pondělka, podle druhého až do pátku. Je středa a nikde nic. Začínala jsem být nervozní...

Ale konečně jsem dostala upozornění, ž emi přišel e-mail z Debrecénu. Málem jsem se přerazila, když jsem běžela k počítači o dvě patra níž, abych se podívala do schránky a našla zprávu o tom, že je jim velkým potěšením mi oznámit, že jsem byla vybrána jako účastník na Letním intenzivním jazykovém kurzu maďarského jazyka a kultury. Což znamená, že strávim dva sprnové týdny v Debrecénu, na východě Maďarska, na samé hranici Velké maďarské nížiny.

Začla jsem se radovat jako malá holka. Mám zkoušku, berou mě na jazykový kurz, večer mě čekají jahodové knedlíky... (i z dorbností se má člověk radovat!). Ještě v tramvaji jsem se culila jako opilá, doma jsem začla na mámu chrlit všechny ty úžasné novinky...

A ted tu sedím a připadám si vyždímaná jak citron. Unavená, ospalá, bolí mě hlava... Ale za to bude moct spší počasí (i kdžy si možná přisadila i ta skvělá srážka s nízkým stropem v kabinetě na zkoušce... XD) Ale je to příjemný druh únavy. Protože vím, že si můžu dovolit být unavená a jít spát brzo. Hurá!

Úvody...

14. června 2012 v 23:45 | Rowan |  Různá zamyšlení
Nejhorší jsou úvody. Začátky obecně. Už nějaký čas to pozoruji, jak náročné pro mě je začít správně. Nebo mnohdy vůbec začít. Uznávám, že poslední dobou mě trápí na psaní úplně všechno. Sice bych měla útržky nápadů, ale nemám celek., Nemám příběh, děj, nemám nic pořádného, na čem by se dalo stavět. A i když mám záblesky, nemám nic víc, čím bych je slepila k sobě. A tvorba stojí. Nehýbe se a já nevím, jak to změnit.

Nevím jak začít.

V podstatě mám tři klasické úvody, které používám nejčastěji

záblesky

5. června 2012 v 23:02 | Rowan |  Různá zamyšlení
Záblesky okamžiků. Drobnosti. Vůně vzduchu, lom světla, pohyb rukou, šoupnutí nohou, až na podlaze zaskřípe zatoulaný kamínek z cesty, po které šla dívka se zmrzlinou. Zvuk brzdící tramvaje, slunce mezi mraky odrážející se na hladině řeky, která se líně valí městem. Lidé. Spěchající, odpočívající. Bloudící. Italka, která se vás ptá na cestu a neumí ani slovo anglicky. Dobíhání a přebíhání. Nepřečtené knihy a regály táhnoucí se do dály.

Věty... Slova a nápady. Záblesky nápadů, naděje. Myšlenky skládající se do nových vět, z nových i starých slov, do nových frází, do nových myšlenek. Vzpomínky a sny o budoucnosti. Neuchopitelné vize, které proklouzávají mezi prsty, ale přesto se zachytávají o malé háčky, které je drží. Zůstávají, sice poškozené a neúplné, ale přece jen zůstavají. Zapouští kořínky, zabydlují se, nabírají sílu a pomalu, velmi pomalu raší.

Mám ráda ten pocit, když náhodné věci vybízejí k psaní. Když se pomalinku objevují střípky, z nichž by mohlo vzejít něco většího, i kdyby jen krátký, ale souvislý text. A poslední dobou je to stále častěji...

To se mi líbí