5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

HetaDen 2012

29. října 2012 v 20:00 | Rowan |  Reporty z akcí
Plánovalo se, plánovalo, jak to lidem vychází nejlíp, komu se to hodí jaký víkend, nakonec to bylo nejvíc ovlivněno mým návratem z Budapešti a výletem některých do Anglie, který se nakonec stejně nekonal. finální rozhodnutí tak padlo na 27. října, tedy PO oficiálním světovém Hetalia dni. Jediný týden a takový rozdíl.

Počasí nás vypeklo. Doslova a do písmene. Věděla jsem, že někde má dokonce i sněžit, věděla jsem, že nebude kdoví jak hezky. Ale že budeme klepat takovou kosu, to jsem nečekala.



Samozřejmě jsem na sraz dorazila pozdě. Sice v rozmezí 10:30-11:00, ale jako jeden z organizátorů jsem asi měla hnout zadkem. No, nepovedlo se. Opět. Tak holt mnoho hetalistů už čekalo na Václavském náměstí ve vlastní režii, schovaní pod deštníky, tisknoucí se v hloučcích, ve kterých se snad lépe drželo teplo. Někteří mi ještě v pátek večer psali, že nakonec nedorazí, jiní ani nehlásili a prostě nepřišli. Ne že bych se jim zas tak divila. Ale doufám, že ti, kteří se překonali a i přes mrazivé teploty přišli, nelitovali.

Problém ale byl, jak se zabavit na dvě hodiny, než budeme moct jít do pronajaté tělocvičny. Loňské focení na Vyšehradě nepřicházelo v úvahu. V takovém počasí nešlo venku dělat snad vůbec nic. Čekat pod koněm bylo nesmyslné, proto jsme se schovali do vestibulu metra a vyhlíželi poslední příchozí. Když se konečně dostavilo celé Britské imperium, sebrali jsme odvahu a nahoře před muzeem se vyfotili, načež zase rychle dolu. Po válečné poradě jsme zamířili rovnou do tělocvičny. Vlekli jsme se pomalu, jak jen to šlo, protože do jedné hodiny byla tělocvična pronajatá karatistům, kterým jsme tam vlézt nemohli.

na chvíli jsme se proto zastavili v podchodu a pustili se do dětských her, vylepšených o co největší pohyb. Všechno lítá, co peří má jsme akčně inovovali do podoby poskakujících šašků, ale aspoň nám bylo teplo. Úspěchu Cukr, káva, limonáda ale ani Zlatá brána otevřena nedosáhla. Dosáhli jsme ale toho, co bylo třeba - zahřáli jsme se a zabili nejakutnější čas, než jsme pět minut po jedné naběhli do Jedličkárny.

Pan vrátný na nás koukal značně lítostivě, že jsme měli přiběhnout už dřív, abychom venku nemrzli. Kdyby neměli automaty, snad by nám i šel sám uvařit čaj. Nezdržovali jsme ho ale dlouho a převzali si klíče od tělocvičny od karatistů.

Z původně plánovaného počtu lidí nás bylo nakonec míň, kolem pětadvaceti kusů, ale zdálo se, že se všichni docela dobře zabavili. Na programu byla soutěž o ceny (tedy - jednu cenu) - typickou maďarskou sladkost Turo Rudi, které jsem den předem přitáhla přímo z Budapešti. A už to, že to přežilo cestu, byla malá výhra. Soutěž jsem naplánovala proto, že mi přišlo, že kvíz z loňského roku nebyl úplně úspěšný, zejména proto, že si tam každý jel za sebe. Ne že by jim teď ta kolektivní spolupráce nějak moc šla. Nejúspěšnější byly otázky, kdy vážně museli dát hlavy dohromady a během minuty napsat co bylo zadáno - například co nejvíc států s dvoubarevnou vlajkou.

Výherci byli jednoznační a i přes otrávenost některých to vypadalo, že cena je potěšila. Za to utrpení hrát to nejspíš stálo. Kolektiv se následně rozpadl na několik skupin, které se docela úspěšně zabavily společně. Hrály se menší hry, povídalo se, jedlo se. Bohužel na focené téměř nedošlo, protože počasí bylo opravdu nemožné. Nikomu se ven do toho mrazu a mokrého sněhu nechtělo. Až ke konci se sebrala skupina britských ostrovů - tedy Anglie, Wales, Skotsko a Irsko - a hrdinně vyrazila do boje se živly.

Ostatní mezi tím nasadili trochu nudící se výrazy, takže jsme vytáhli druhou velkou kolektivní hru, recyklace úspěšné březnové zábavy, které pracovně říkám "Zjisti, kdo jsi". Do příště musím rozšířit arzenál jmen a států, protože z původního plánu "tak si zahrajem kolo, dvě, pak je to přestane bavit", jsme hráli kol asi pět.

Přestože jsme si původně říkali, že pronájem na čtyři hodiny je skoro moc a že možná odejdeme dřív, odcházeli jsme tak tak před půl šestou. Přesunuli jsme se zpět na Václavské náměstí a do KFC, tak jako vždy, na epickou afterparty.

Vážení a mílí, ten den byl super. Doufám, že se líbil všem zúčastněným tak, jako se líbil mě. Byla jsem nadšená, všichni přítomní byli moc fajn, jsem ráda, že jsem mluvila i s těmi, se kterými se jinak příliš do kontaktu nedostanu. A moc doufám, že tentokrát se to celé obejde bez hloupých a zbytečných flameů mezi hetalisty, které jsou zbytečné a mnohdy neopodstatněné. Ale myslím, že tentokrát máme velkou šanci vzpomínat na sraz jen v dobrém =)

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Haily Haily | 29. října 2012 v 21:24 | Reagovat

Zní to moc super, o to víc mě štve má naprosto zničená sobota, oh no. Ale je super, že i přes to počasí se to vyvedlo tak dobře! n__n

2 YamiKisara YamiKisara | E-mail | Web | 31. října 2012 v 20:12 | Reagovat

Ano, bylo to moc fajn, i to počasí nakonec bylo fajn :D I můj hnutej krk a málem rozbitej čumák o zeď byl fajn XD

Myslím, že flame nebude, žádnej notorickej flameař tam nebyl a zatím se ke mě nic nedoneslo, takže to vypadá nadějně :)

Aspoň všichni ti hateři vidí, že to zle dělá pár jednotlivců, kteří navíc pochází ze zcela jiných fandomů, a plnokrevní hetalisté jsou fandom mírumilovný :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.