5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Březen 2013

APH: Vzkaz

27. března 2013 v 18:21 | Rowan |  Hetalia Fanfiction
Já a moje dlouze odležené myšlenky. Ačkoliv, pravda, tahle až tak stará není. Jen jedna její část, ten zbytek se objevil jednoho zrádně jarního dne, kdy jsem bloumala po Rybářské baště. A teď mi tak douchází, že původně to mělabýt scéna s Roderichem. Hm, a je z toho scéna s Prušáčkem. Možná jsem prohloupila a právě vystřílela jednu hezkou scénu na slepo, tím spíš, když se mi už zase opakuje taneční motiv v tom samém podání.
Ale snad se povídka bude i tak líbit. I když je smutná, já to vím.

Charaktery: Maďarsko (Erzsébet / Eliza), Prusko (Gilbert)
Varování: Snažila jsem se Budapešť moc nepitvat, přísahám.
Shrnutí: Gilbert přijel na návštěvu do Budapešti a tak trouchu doufá, že bude mít šanci vidět se s Erzsébet.
Časové zasazení (minutka z historie): Netuším. Přítomnost? Blízká budoucnost? Přečtěte a uvidíte sami, kam byste to přibližně zasadili.
Prohlášení: Nikoho z nich jsem nevymyslela, natož abych je vlastnila, ale když se mi dostali do rukou, neodolala jsem, abych si nehrála.

Zimou ubitá

24. března 2013 v 20:06 | Rowan |  Girl Like Me
Jsem unavená. Jsem tak neskutečně unavená a vyčerpaná, kdy mi i každý další krok přijde jako nepředstavitelně náročný úkol. Jsem nemocná. Možná už i fyzicky, podle toho věčného posmrkávání, ale především psychicky. Už dlouho, ale teď, právě teď, to cítím o tolik výrazněji. Hlavně dneska. Ta nekonečná zima mě ubíjí.

"Manifest" za návrat sledovaných blogů

18. března 2013 v 23:24 | Rowan |  Různá zamyšlení
Možná jdu s křížkem po funuse, já vím. Koneckonců blogová revoluce, pokud mě paměť neklame, proběhla již před pár měsíci, v den údajného konce světa. Takže by mě nepřekvapilo, kdyby tu všude možně bylo vlastně spousta článků na tohle téma. Ale jakožto vytížený student-cestovatel jsem je úúúplně přehlédla. Takže si jdu zahudrat na vlastním písečku.

Ponouklo mě k tomu to, že jsem se dneska dozvěděla tragickou informaci o konci Google Readeru. Bezva. Určitě existuje mraky jiných rss čteček a odběratelských míst a vychytávek a co já vím čeho ještě. Takže když si konečně jakž takž zvyknu na jedno, tak hned abych to měnila. Ne, já chci být fosil, který používá to, na co je zvyklý!

A úplně nejzvyklejší jsem byla na to, že jsem přišla na hlavní stránku blog.cz a tam jsem hezky přehledně viděla, co kdo napsal nového, jestli se někde u nějakého mého článku objevil komentář - a to i u článků starších, které nemám na očích, jakmile rozkliknu svůj blog, abych se narcisticky pokochala novým vzhledem a zalovila v paměti, jaká že byla čísílka pod články při poslední kontrole.

Vlastně vůbec nevím, proč blog přišel s touhle "novotou". Chápu, že nový vzhled je modernější a dynamičtější a vůbec působí děsně cool. Nikomu to neberu. Ale určitě by se tam někde našlo místečko pro nás blogery, kteří nepotřebujeme nebo jednoduše nechceme pořád nové a nové články od nových a nových autorů, ale chceme vědět co nového napsali naši oblíbenci a chceme se radovat z nových komentářů v den, kdy byly uděleny, ne když je náhodou najdeme o dva týdny později. Nemám nic proti návrhům nového čtiva, vážně ne, ale tyhle dvě vymoženosti mi opravdu chybí.

Určitě nejsem sama?

A pokud jsem opravdu tak moc s křížkem po funuse a víte něco víc na toto téma, budu ráda, pokud se se mnou podělíte v komentářích, vysvětlíte mi, proč že došlo k tomuhle vyškrtnutí tak užitečných políček, případně mi sdělíte, jestli se k této problematice vyjádřil někdo "shora".

Každodennosti

4. března 2013 v 17:44 | Rowan |  Co den dal
Vím, že na tenhle blog teď trochu pozapomínám. Když už se něco děje, je to většinou spojené s mým pobytem v Budapešti, takže to píšu vedle na druhý blog. Jakékoliv mimo-psaní mi moc nejde, pořád tu mám rozepsaný Rok ve fotkách, pořád se chystám sesbrat i fotky k roku 2012. A pořád se mi to nedaří dokončit. Taky už jsem dočetla dvě další knihy od paní Vaňkové a jak sami vidíte, kde nic - tu nic, žádná recenze nepřibyla. Ani to mi nejde. Z povídky mám sice dvě stránky, ale když je to nedopsané, je to k ničemu. Ale chci to dopsat, protože z toho mám docela dobrý pocit - i přes ten děsivý začátek, nad kterým jsem tu potila krev.