5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Srpen 2013

S batůžkem do školy

24. srpna 2013 v 19:18 | Rowan |  Kreativní
Zas a znovu se mi vracela myšlenka, že bych chtěla nějaký hezký batůžek. Vždycky jsem bylaflákač, co nosil školní batoh na jednom rameni a po čase jsem tento boj vzdala a na univerzitě jsem už začla prostě nosit kabelky, do kterých se vešla A4 a měla vystaráno. Takže stav mého levého ramenního kloubu spolehlivě rozpláče každého ortopeda. I proto jsem už před časem uvažovala o tom, že by bylo príma mít nějaký hezký malý batůžek.

Jenže... Kdykoliv jme něco heldalaa sháněla, nikde jsem nic nenacházela. Myslím, že hezké batohy pro holky se rodí v zemi za sedmoro horami a sedmero řekami a já bohužel byla pitomá a v Budapešti jsem po něčem takovém nekoukala (což by možná bylo přínosné, Maďarsko mi na tyhle hezké, až kýčovité holčičí věci přijde zemí podstatně zaslíbenější). Takže i když už jsem nějaký hezký batoh někde viděla, hrdá majitelka mi většinou sdělila, že si ho odněkud přivezla. Ano, je tu Ebay a další obchody, ale koneckonců jsem česká holka a říká se, že zlaté české ručičky si dokáží vždy poradit. A asi jsem to brala i jako osobní výzvu zkusit si nějaký ten batůžek prostě spíchnout sama. Praxi s šicím strojem nějakou mám, nějaké kabelky už jsem si dala dohromady, proč to nezkusit?

Problém bylo najít nějaký ten návod, pattern, instrukce, střihy... Internet, ta nekonečná studnice informací, mě ale zradil. Najdete tam jak sestavit atomovku, ale vyštrachat někde užitečné rady jak ušít batoh... nemožné. Nakonec jsem se do toho tedy pustila na vlastní pěst, začla dlouze meditovat nad obrázky všech batohů, které mi internet našel a které se mi líbily a začala si v hlavě skládat postup a rychle si psát na papír, cokoliv mě napadlo. A protože možná nejsem jediná, kdo trpí stejně jako já nedostatkovým zbožím a kdo by se třeba do toho rád pustil sám, rozhodla jsem se zkusit sepsat nějaký ten návod, jak na to.

P30/18: Fairy

18. srpna 2013 v 0:15 | Rowan |  Projekt 30
Mám ráda, když příběhy samy rostou. Kdžy je nemusím moc nutit a oni se samy skládají do vět. Takhle jsem ležela na pláži, ztracená ve vzpomínkách a najednou se mi začly obrazy skládat do vět, v nichž jsem konečně využila některé střípky, které jsem si za posledních pár měsíců schovávala v šuplíčku kdesi vzadu v hlavě. Jako třeba ten o dívce v krásných modrých šatech, kterou jsem potkala v jednom baru

Jenže pak přišel klasický problém, že jsem si sedla k počítači a věty se zase rozsypaly na zmatená slova, která spolu záhadným způsobem najednou nespolupracovala. Takže mi to nakonec trvalo odporně dlouho, než tenhle střípek vypadal tak, jak má. Aspoň doufám. Doufám, že i nezávislému oku čtenářovu to celé bude dávat jakýž takýž smysl a že se tenhle střípek do projektu bude líbit.

Charlieho malá tajemství

1. srpna 2013 v 9:08 | Rowan |  Recenze
Zdvojená recenze dva v jednom - kniha a film. V originále oboje nese název The Perks of Being Wallflower. V češtině se distributoři nemohli rozhodnout mezi Tím, kdo stojí v koutě a Charlieho malými tajemstvími. A popravdě ani já se nemůžu rozhodnout, co se mi líbí vic a neustále to střídám, až jsem nakonec začla jednoduše říkat, že čtu Charlieho. Což s mojí pár let starou obsesí na Chaplina pár lidí zmátlo...