5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Březen 2014

Kovbojka po branicku

30. března 2014 v 20:16 | Rowan |  Co den dal
Do teď si nejsem úplně jistá, jestli jsem se zachovala úplně správně, ale popravdě jsem do poslední chvíle netušila, kam až tahle klukovina vyeskaluje. A myslím, že klukovina končí tam, kde začíná nůž.

Etické dilema

15. března 2014 v 23:37 | Rowan |  Různá zamyšlení
Snažím se teď vrátit k příběhu, který jsem rozpracovala před několika lety, ještě dávno na bakaláři. Roste a sílí a postavy se formují a všechno do sebe pomalu zapadá, vznikají drobné příběhy a historky na pozadí hlavní vyprávěné linie. Miluju jeho protagonisty a postupně se snažím vypořádat se skutečností, že absolutně netuším, do jaké lokace příběh zasadit. Psaní mi sice nejde, ale snažím se. Jenže občas mám pocit, že tomu příběhu nevěřím. Že nejsem schopná se do něj ponořit a opravdu na něm pracovat, promyslet ho, stvořit ho. Nevěřím tomu, že bude fungovat a že ho budou lidé chtít číst. Což je samozřejmě pro autora stěžejní problém.

Diářové uspokojení

15. března 2014 v 17:13 | Rowan |  Co den dal
Každý příběh má mít svůj konec. A jelikož mám své čtenáře ráda, považuju za svou povinnost uzavřít i příběh lovu na diář (a taky se ukrutně potřebuju podělit o svou radost). Pro ty z vás, kteří naopak neznají začátek příběhu, nabízím možnost podívat se na článek, který jsem sesmolila loni na podzim. Podřebovala jsem se tehdy svěřit se svým utrpením ze shánění diáře, a úplně největším tramatem na celé té záležitosti byla skutečnost, že jsem věděla, že na světě existují dokonalé diáře jako stvořené pro mě - krásně přehledné, hezky strukturované a fantasticky barevné a květované. Háček byl v tom, že jsem neměla moc velkou naději, že bych se v inkriminovanou dobu dostala do Budapešti, abych mohla shánět.

Poslední spanilá jízda

12. března 2014 v 13:20 | Rowan |  Co den dal
Občas si říkám, kam ta dnešní medicína spěje, a že je téměř nehumánní jak se všechny za každou cenu snažíme udržet při životě, i když už to k tomu životu zdaleka není a dotyčný by si zasloužil důstojný odchod. A přesto se nám pak nechce tohle rozhodnutí udělat, když je na nás. A je úplně jedno, jestli jde o člověka nebo o věc.

Tablet pro prvňáčka

5. března 2014 v 9:50 | Rowan |  Různá zamyšlení
Mému bratrovi bude v dubnu sedm let. Přišla tedy na přetřes otázka, co k narozeninám. Já už si plánuju nějakou hezkou knížku o vesmíru nebo o nějakých rytířích - Levné knihy to jistí, mou ideou je i Carcassonne, když už ho mám konečně s kým hrát (abych měla jak prokrastinovat v době učení na státnice). Jenže pak do mých úvah přišla maminka s otázkou: "No a co ten tablet?" K čemuž jí ponoukly ostatní děti ve škole i v sousedství a jejich rodiče, osvícení to lidé starající se o blaho svých ratolestí jejich včasnou přípravou do života.