5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Květen 2014

Matoucí ticho

21. května 2014 v 12:55 | Rowan |  Girl Like Me
Jak jsem psala - občas se bojím, že když o věcech začnu uvažovat příliš optimisticky a nadějně, vyděsím je. Asi se stalo. Jsem zmatená, na nervy, je mi smutno, jsem zralá na to zalézt do postele s kýblem zmrzliny a tiše tam vyhnít v slzavém údolí (místo čehož se musím učit na státnice). A přitom vůbec nevím, co se stalo a proč se to stalo. Dělám definitivní závěry, které sice nemám podložené, ale vypadají nejpravděpodobněji. A nejsmutnější je, že vůbec, ale vůbec nevim, co mám nebo nemám dělat.

Výročí

9. května 2014 v 1:10 | Rowan |  Různá zamyšlení
Uvědomuju si, že ten den se slavilo výročí daleko významnější, nejen pro naší drahou českou zemi. Pro mě to ale ten rok byla obyčejná středa, všední den jako každý jiný. Ráno jsem se poprala s maďarštinou, pak jsem úspěšně přežila hodinu antisemitismu, při které jsme se na sebe snažili moc nekoukat, protože jinak bychom se smáli, a odpoledne jsme šly s Dominikou do Arkád u Kerepešského hřbitova. Nakupovací náladu jsem schladila prvním mojitem toho roku. Nějaká husa do mě ale vrazila tak, že mojito skončilo na zemi. Ani to mi ale náladu nezkazilo, když jsme s kamarádkou zakotvily na Alžbětině náměstí v centru města, slunce svítilo, tráva už dávno proschla od těch pondělních přívalů deště, které málem vyplavily i metro, a mě hlavou letěla nekonečná řada myšlenek.

Uzemnění

4. května 2014 v 15:57 | Rowan |  Různá zamyšlení
Asi je to potřeba. Když si člověk lítá moc vysoko v oblacích, asi je potřeba, aby jednou za čas přišlo něco, co ho uzemní. Něco, co mu dá pořádnou facku a vrátí ho hezky zpátky z nebeských výšin. Občas mě fascinuje, jak rychle tohle funguje.

Ve čtvrtek jsem si zamilovaně blouznila a začínala jsem si přiznávat, že k němu asi něco cítim. Že ho začínám mít ráda a je mi s ním dobře a ... jakkoliv náročné by to mohlo být, dovedla bych si představit ten střídavě dálkový vztah. Občas mám pocit, že takovými myšlenkami všechno vyděsím, ani je nemusím vyslovit nahlas, a veškerá naděje rychle zase zaleze do ulity se schovat a předstírat, že se mi to celé jen zdálo.

Tulipánové políbení

2. května 2014 v 0:07 | Rowan |  Co den dal
Některé české zvyky u cizinců vzbuzují údiv, někdy dokonce nadšení - zejména ty Velikonoční ohledně šlehání. Snad žádný chlap, kterému jsem o tomhle zvyku říkala, nezůstal v klidu, naopak se všichni začali tetelit a potutelně hihňat jako puberťáci. Ovšem nás prvomájový zvyk o líbání pod třešní sklízí snad ještě větší úspěch.