5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Červenec 2014

Co všechno neznám

30. července 2014 v 12:56 | Rowan |  Různá zamyšlení
Fakticky si o sobě nemyslím, že jsem hloupá (a to už je něco, když tohle prohlásím). Problém vidím v mé "neschopnosti" soustředit se na jedno. Zajímá mě spoustu věcí, kousek od tohohle, kousek od tamtoho, k tomu kousek tohohle. Přeskakuju od jednoho k druhému, i proto, že když se příliš dlouho věnuju jedné věci, mám pocit, že ztrácím čas. Stačí, abych si delší chvíli četla knížku a už mám pocit, že mrhám časem, že po mě nezůstává žádný výsledek, produkt, že bych měla dělat tisíce jiných věcí.

Ztrácení nadějí

22. července 2014 v 22:31 | Rowan |  Různá zamyšlení
Nevim, co mám dělat. A začínají mi docházet síly, energie, naděje. Ta hlavně. Kdyby ta byla, byla by i energie a možná bych se pustila do příprav. Občas nesnášim svoje německé geny (nebo neměckou výchovu, co já vim), která je spokojená, když má o věcech přehled s dostatečným předstihem.

Co si přeješ?

8. července 2014 v 23:52 | Rowan |  Různá zamyšlení
Půlnoc. Sedím v autě, noční město je tiché, klidné, mírumilovné. Pomalu se chystá zhasnout. Ticho panuje i ve voze, protože předchozí hudbu jsem neustála a bylo mi nabídnuta změna. Čekám, co přijde. První tóny mě upoutají, ty další jsou jako rána pěstí. Buena Vista. Zírám před sebe, do očí se mi derou slzy, němá a neschopná promluvit, protože se bojím. Hlavou mi letí jediná myšlenka, která by se okamžitě vrhla na jazyk, kdybych se rozhodla ho v tu chvíli použít. Miluju někoho jiného. V tu chvíli je to tak silné vědomí, že veškerá racionalita jde stranou. A nepochybně v tom hrálo roli i to, že jinak ten večer stál za houby. Prostě jsem najednou vůbec nevěděla, co dělám tady v tom autě a o co se to pokouším, co se snažim si nalhat, co se snažim vynutit.

O sedmeru štaflí a špatném rande

7. července 2014 v 12:09 | Rowan |  Co den dal
Už je to měsíc, co jsem dělala státnice. Těšila jsem se na ten čas klidu jako na smilování, těšila jsem se, co všechno budu dělat, co všechno konečně doženu... A pak najednou všechny ty nápady začaly mizet, najednou na nic nemám elán a energii, dovolila jsem si vypnout a polevit a všechno se rozuteklo.