5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Na místě

31. března 2015 v 13:46 | Rowan |  Co den dal
Slavnostně hlásím, že jsem dorazila do Sevilly a že jsem (snad) úspěšně rozeběhla oficiální blog jerabina.blogspot.cz . Což neznamená, že tenhel blog zaniká, tohohle výblitníčku se nevzdám ani kdyby čert na koze jezdil. Už protože, oficiální znamená, že tam budu mít přeci jen jisté autobloky, co napsat a co ne.



Třeba tam asi úplně nepopíšu svou včerejší nervozitu, když se letadlo dotklo ranveje v Seville. Do té doby jsem byla naprosto v pohodě, loučení doma proběhlo v klidu, sedm hodin v Braceloně jsem docela přežila (viz nový blog), oba lety v klidu... Ale pak jsme dosedli a já se úplně rozklepala. Najednou mě přelila hrůza, nervozita, obava, vidět se s někým, koho jsem tři měsíce neviděla, jen jsme si psali, bylo to skvělé,ale ... Wow. Když jsem si šla pro kufr a přede mnou se zrádně otevřely dveře do příletové haly, absolutně jsem zpanikařila. Jedním z mých velkých iracionálních strachl je obava, že někoho nepoznám, nebo spíš přehlédnu v davu. A ted tam vykukovaly hlavy zvědavců a já se bála se tam vůbec jen podívat.

Kufr jsem si převzala v pořádku (v Barceloně jsem viděla, jak ho nakládají, takže jsem byla celkem v klidu, i když vylezl mezi posledními) a s hodně, hodně hlubokým nádechem vyrazila mezi lvy.

Můj odvoz nikde. Ale povedlo se mi připojit na internet a zvládli jsme si dát vědět, že už je na cestě, že se někde zasekli. Ale koneckonců jsem mu říkala, ať radši přijedou později, že nevím, jak dlouho mi bude trvat najít kufr a tak. To jsem ještě netušila, že sevillské letiště má rozměry dětského kapesníku a najít kufr je asi jako hledat rybu v moři. Navíc jsme přistáli o něco dřív, takže v půl, kdy jsme měli teprve dosedat, už jsem stála venku a psala všem, že jsem v pořádku na místě, žádný strach, jen já asi budu zvracet nervozitou.

Mezitím se ale hala vylidnila a riziko přehlédnutí se eliminovalo. Moje představy o rozpačitém vítání, kdy vedle bude postávat nějaký jeho kamarád a jak to celé bude... vzali za své. Máma o mém příteli kdysi prohlásila, že je to takové černé štěně a když se ke mě nadšeně rozeběhl přes halu, vážně jsem v něm to štěně viděla. Pusa byla snad rychlejší než ahoj a najendou ten stres a strach absolutně opadl.

Kamarád šel v závěsu a já mu sofistikovaně podala ruku a představila se a zase se stáhla, přesně ve chvíli, kdy jsem zaregistrovala ten nákrok a náklon ke mě. Můj muž se smál, že na tomhle budu muset zapracovat, tak jsem holt kamaráda přiměla, aby mi znovu podal ruku a tentokrát jsem přidala i to klasické políbení na tváře, s omluvou, že jsem prostě ze studeného Česka a na tohle si musím zvyknout.

Byla jsem po celém dni na letišti a v letadlech strašně unavená, ale i tka jsem se snažila konverzovat a nadšení z příletu mě naspeedoalo dost na to, abych vydržela až domu, kde jsem toužila jen po sprše. I jídlo jsem odmítala, dokud mi ho nestrčil přímo pod nos. Bylo tak fajn zase vedle něj sedět na pohovce, jíst těstovinový salát a koukat se na Přátele. Naše poslední setkání dělily tři měsíce a přesto to najednou bylo zase úplně stejné. Budeme si ted na sebe zase chvilku zvykat, na tu možnost bavit se normálně a ne v heslovitých informacích přes whatsapp, ale je tak fajn tu být s ním.

Jen svoje nevyspání z posledních dvou nocí jsem moc nedohnala, když tu ti pitomci bigotní do čtyř do rána bušili do bubnů a hráli na trumpety. Ať žije Svatý týden, fakt :D


Tak a ještě pořádný odkaz na mé barcelonské hnití na letišti :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 31. března 2015 v 14:06 | Reagovat

No, určitě ti blahopřeji k rozběhnutí nového blogu a přeji ti hodně nápadů na články, vést dva blogy často autory dovede ke kreativnímu vysílení :-D.
Tak to si se svým přítele musíte rozumět, určitě je fajn, takové černé štěně :-D :D.
Přeji hodně štěstí na novém místě ;-).

2 Ash23655 Ash23655 | Web | 31. března 2015 v 14:27 | Reagovat

tvé poslední větě nějak nerozumím.... :-(

3 Egoped Egoped | E-mail | Web | 31. března 2015 v 16:16 | Reagovat

"a tentokrát jsem přidala i to klasické políbení na tváře, s omluvou, že jsem prostě ze studeného Česka a na tohle si musím zvyknout. " - neměla jsi spíš říct "ze studené Prahy"? :)

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 31. března 2015 v 22:37 | Reagovat

Studené Česko? Jak kdy a jak na koho. Ale výmluva je to dobrá, asi jako klasické vietnamské "nerosumet céški!" :-)

5 Rowan Rowan | Web | 1. dubna 2015 v 14:45 | Reagovat

[2]: Ve Španělsku je teď právě Svatý týden, celý týden se konají neustále různá procesí a Sevilla je absolutně zaplavená turisty. A jelikož je odpoledne horko, procesí chodí hlavně v noci (moje vysvětlení prý neni úplně hloupé :D )

[3]:[4]: Popravdě jsem nikdy nikde v české kotlině nezaznamenala jiný uvítací zvyk, než jen podání rukou. Možná to je jen pražský problém, ale fakt jsem ani nikde jinde nezažila nic jiného, tak nevím. Zato v Maďarsku padají pusy, španělé s tím nešetří....  Tak nevím, kde je zakopaný pes :-P

6 Haily Haily | 2. dubna 2015 v 14:34 | Reagovat

No abych to nenechala bez pohledu cizince (jsem Maďarka), tak můžu opravdu potvrdit, že ani když mi kamarádi Češi představují své jiné kamarády, tak na pusu na obě tváře opravdu nedochází, což by v Maďarsku bylo naprosto normální. A můj pobyt v ČR opravdu není omezen jen na Střední Čechy. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.