5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Červenec 2015

Pitch Perfect! 2.

31. července 2015 v 22:07 | Rowan |  Recenze
Pokračování filmu Pitch perfect mělo premiéru někdy krátce po tom, co jsem přijela do Sevilly. Nebyl teda čas a prostor koukat, navíc je to druh filmu, který muže příliš neoslovuje, takže jsem si ho schovala na někdy, kdy budu sama doma a budu mít náladu.

První díl jsem si zamilovala. Ani nevím, jak přesně jsem k němu přišla, ale byla jsem unešená. Svěží, nápadité, vtipné a s naprosto fantastickou Annou Kendrick. Poprvé jsem tuhle herečku zaregistrovala (jako mnozí) ve Twilight, kde.. byla. Své ploché role se ujala celkem vtipně, ale tak nějak - co chcete předváděť ve Twilight, že? Později jsem ji viděla v dalších filmech a začala jsem zjišťovat, že je nesmírně sympatická, zábavná a podle mě i nesmírně krásná a talentovaná. Pitch Perfect mi ale i tak vyrazilo dech, když otevřela pusu a začala zpívat.

Plány na návrat

24. července 2015 v 13:04 | Rowan |  Co den dal
Zjišťuju, že blog je neuvěřitelná terapie. I když už jsem všem svým kamarádkám a známým udělala díru do hlavy, pořád můžu přijít na blog a vypsat si dušičku tady.
Plánovala jsem to tři dny, že když se mi nedaří rozvinout diskuzi doma, aspoň si utřídím argumenty tady, v tom internetovém prostoru téměř dokonalé anonymity (a teď právě mě napadá, kolik práce by dalo člověku najít tenhle blog, kdyby věděl, že něco existuje, a hledal na mě špínu? - pochopíte za chvíli). A včera se věci semlely tak, že se skoro bojím psát, abych to nezakřikla, příští týden se budu snažit nemyslet a na začátku toho dalšího týdne se nejspíš rozhodne o mém osudu a já se děsim obojího, ale úplně nejvíc se děsim toho, že to nevyjde. Ale postupně, ať chudák čtenář chápe.

Den co den

20. července 2015 v 20:27 | Rowan |  Recenze
Už jsem dlouho nepsala žádnou recenzi (na nic), přestože nějaké nové postřehy ze světa knih i filmu by byly. Zejména jedna kniha mi straší v hlavě a budu jí muset zpracovat, ale pro tuhle chvíli se konečně dostávám k dílu, které jsem dočetla před týdnem.

Originální název: Every day
Český název: Den co den
Autor: David Levithan
Vydání: 2012 (Česko 2013)
Žánr: Fantasy, mysteriózní, román
Počet stran: 344 (česká verze)

Útěky před vedrem

19. července 2015 v 17:22 | Rowan |  Co den dal
Připadám si už jako zaseknutá ohraná deska, ale - tady je tak nechutný vedro! Neustále. Celé dny. Celé noci. Od neděle do neděle, od nevidim do nevidim - a že už přes ten pot vážně skoro nevidím. Zatracená Sevilla. Přetopená. Nudná, protože v tom horku se nedá absolutně nic dělat. Jen hnípat doma a modlit se, že kolem čtvrté ráno spadne teplota na takovou hodnotu, že vám pokoj trochu profoukne a dokonce sáhnete po kusu prostěradla, abyste se decentně přikryli.

(Ne)zdání dospělosti

6. července 2015 v 19:29 | Rowan |  Různá zamyšlení
Před pár týdny jsme s kamarády jeli na víkend k moři a kromě celodenního válení se na pláži a hraní karet jsme v sobotu večer vyrazili do městečka na jídlo. Mužské části naší delegace se povedlo na TripAdvisoru najít nějaký zajímavý tip na bar blízko pláže, jídlo lákavé a za dobrou cenu. Bohužel nějak selhala orientace v prostoru, kde že ten bar skutečně je a nějakou dobu jsme tak chodili poněkud ztraceně z bodu A do bodu B a zase zpátky a přes parkoviště do bodu C.

Při jedné z těch cest přes parkoviště jsme křížili cestu autu, které pomalu couvalo ven a mě kdoví proč napadlo, aby si ten řidič nenadával něco o spratcích, co se mu pletou pod kola. Přidala jsem do kroku, abych mu uhla z cesty (sama jako řidička vím, jak dokáží být ucouraní chodci protivní) a zatímco jsem se otočila na zbytek výpravy, napadlo mě, co asi skutečně řidič viděl.