5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Útěky před vedrem

19. července 2015 v 17:22 | Rowan |  Co den dal
Připadám si už jako zaseknutá ohraná deska, ale - tady je tak nechutný vedro! Neustále. Celé dny. Celé noci. Od neděle do neděle, od nevidim do nevidim - a že už přes ten pot vážně skoro nevidím. Zatracená Sevilla. Přetopená. Nudná, protože v tom horku se nedá absolutně nic dělat. Jen hnípat doma a modlit se, že kolem čtvrté ráno spadne teplota na takovou hodnotu, že vám pokoj trochu profoukne a dokonce sáhnete po kusu prostěradla, abyste se decentně přikryli.


Když mi tedy před týdnem a pár dny přiletěla na návštěvu rodina, příliš jsem neváhala a souhlasila jsem, že s nimi u moře strávim celý týden jejich pobytu. Sevillou, a vlastně celým Španělskem, akorát procházela jedna z těch slavných vln veder, takže možnost na pár dní tomu uniknout, se mi moc líbila. Ačkoliv i u krásně chladivého Atlantiku bylo ke konci docela nedýchatelně, pořád to bylo snesitelnější než mezi rozžhavenými zdmi budov podloženými tekoucím asfaltem.

Návrat domu byl o to krušnější, o co déle jsem u vody byla. Po víkendu se člověk vrací sice nerad, ale pořád se to dá. Po týdnu vás to opravdu praští. A jelikož právě procházím docela náročnou krizí, co se mého odhodlání zůstat tady týče (z toho se asi taky budu muset vypsat, ale v podstatě teď jde jen o to přesvědčit přítele, že v Praze nám bude líp oběma), do víkendu jsem to málem neodklepala, absolutně otrávená tím, že tu vážně není vůbec co dělat a venku je nesnesitelné vedro (už taky slyšíte tu zaseknutou desku?)

Docela mě nakoplo, když přítel přišel s tím, že jsme pozvaní ke kamarádce "na venkov" - aka 30 km od Sevilly, malé městečko, deep Spain, naprosto fantastický domek na okraji malého resortu, s výhledem do krajiny a bazénem. Bomba. V sobotu jsme vyrazili a před polednem byli na místě, v oáze, která mi víc než co jiného připomínala léto v jižních Čechách. Ne dokonale, samozřejmě, ale teplotou určitě. Jako bonus jsem dostala k dispozici jamníka, takže jsem celý den střídavě ležela v bazénu nebo se dachmala se psem. Splněný sen.

Ovšem největší sranda nastala večer. Jelikož jsme nakonec nikam nešli, protože se kamarádce udělalo špatně. sedli jsme s přítelem ven na zahradu a dívali se na hvězdy. V záchvatu romantiky jsem nakonec ukradla dva podsedáky ze židlí na terase, hodila je na trávu a vytvořila tak příjemné ležení, kdy jsem se mohla trochu přitulit a zahřát, protože mi v té vlahé letní noci s odhalenými rameny byla skoro až zima (nádherný pocit...). Odpískali jsme to přibližně v jednu a zalezli do postele, o chlup většího jednolůžka, které jsme měli sdílet, protože jsem řekla, že nám to přeci stačí.

Nestačilo. Rozhodně nám to v tom nesnesitelném vedru podobném rozžhavené peci nestačilo. Když ve dvě ráno kamarádka přidala ještě velmi autentické zvuky své nevolnosti, měli jsme oba s přítelem dost, ulepení, přetopení, rozlámaní... S naprostým zoufalstvím jsem bezhlese přikývla, když muž prohlásil, že jde na chvíli na zahradu, aby se úplně neupekl, a tupě ho následovala. Svalili jsme se na lehátka, která nám předtím dělala společnost k té romantické podívané na hvězdnou oblohu. Z nějakého důvodu teď nebyla vůbec tak pohodlná a člověku na nich nepříjemně padala hlava, kdykoliv trochu klimbl. V půl třetí ráno, polospící, polobdící, jsem se marně snažila nastartovat mozek a vymyslet, co proboha dělat a jak přežít tuhle noc. Návrh zůstat vzhůru do sedmi a pak utéct na autobus, jsem odpískala, protože jsem věděla, že další čtyři hodiny vzhůru nevydržím ani náhodou. ne že by ten ubíječ špačků vedle mě na tom byl o mnoho lépe...

Nakonec jsem se rozhodla k radikálnímu řešení. Donutila jsem se k pohybu a přinesla jsem z pokoje pokrývku, mikinu, a cestou jsem na terase ukradla několik podsedáků ze židlí. Léta hraní tetrisu se vyplatily a poskládáním podsedáků jsem vytvořila ležení, ne o moc větší, než naše postel v domě, ale za to podstatně chladnější a vzdušnější. Muž nakonec přinesl z domu dokonce i polštář, takže ani krky nás z téhle rebelie nijak neboleli.

Jen v kraťasech a tenkém tílku, zachumlaná do nijak valně teplého kusu hadru jsem zvládla průběžně upadat do kómatu a vždy i chvilku spát až do půl šesté do rána, kdy mě zima přeci jen vyštípala zpátky do domu. Aspoň v něm už ale bylo ticho a otevřené okno přeci jen aspoň trochu zafungovalo.

Byla to tak úděsná noc (což o to, já bych si romantiku pod širákem vlastně docela ráda užila, ale trochu víc plánovanou a s normálním spacákem), kdy jsme se neustále budili, buď sami nebo sebe navzájem, kdy se mi zdály naprosto úděsné kombinace snů, téměř na hranici horečnatých nočních můr, a kdy se člověk nemohl zbavit nepříjemné obavy, aby náhodou nějakého toho vira taky nechytil a následujících pár dní nestrávil přikovaný k porcelánové míse, že jsme v deset ráno už stepovali na zastávce a celí nadšení (a uzívaní) se hnali zpátky do přetopené Sevilly. Na druhou stranu - máme za sebou zážitek!

A zítra začíná další vlna veder (vtipné je, že už nějak moc nevnímám, že ta předchozí vlna vůbec skončila.... Už ať je září, už chci zpátky do Česka).


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 19. července 2015 v 19:04 | Reagovat

Já chci zase do zimy a je mi úplně jedno kde bude :D

2 Ryuzaki (Trololol) Ryuzaki (Trololol) | Web | 19. července 2015 v 19:34 | Reagovat

Jaj, ještě, že u nás je zataženo :D navíc mám v pokojíku hezký celoroční chládek, takže celkem v poho. snad to zejtra neskončí, jinak nevystrčím paty z domu :D

3 Yeanni Yeanni | Web | 19. července 2015 v 20:01 | Reagovat

U nás je tiež neznesiteľne, keď sa mi podarí ráno zaspať, tak sa zobudím až niekedy poobede, neskutočne to teplo unavuje. Nič sa nedá robiť, ani jesť mi nechutí. Pamätám si, že minulé leto stále pršalo a teraz je to úplný opak.

4 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 19. července 2015 v 21:09 | Reagovat

My bydlíme v přízemí a slunko dovnitř zasvitne maximálně na dvě hodinky denně...
Větrat taky moc nemůžem, u nás v ulici to není nejbezpečnější, takže sem toho vedra zas tolik nepřijde.
Ale dusno tu je, takže nakonec je stejně líp navečer venku, než doma ve snesitelné teplotě, ale bez závanu čerstvosti...
Asi nejhezčí část dne je večerní zalévání záhonů, když stoupá vlhký vzduch a přeci jen trošku zchlazený studenou vodou :-)

5 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. července 2015 v 22:32 | Reagovat

Denní vedra s přemáháním snesu, ale špatně snáším noční horka. 33 stupňů po tři po sobě jdoucí noci kdysi v Řecku si pamatuju ještě dneska, jaký to pro mě byl děsivý zážitek :-).

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. července 2015 v 22:55 | Reagovat

Já se vždycky po studený sprše zababuchám po péřovou duchnu s přesvědčením, že to udrží teplotu. Nevím jestli je to fakt nebo jenom psychologický trik...ale docela to na mě funguje!:)

7 Rowan Rowan | Web | 20. července 2015 v 11:23 | Reagovat

[5]: Jo, kdyby po tři noci.... tady je nad 30°C v noci už snad dva týdny v kuse. Spát se v tom vážně nedá, člověk si večer dá sprchu a do dvou hodin je zase celý ulepený a upatlaný a ráno se budí s vlasy přilepenými ke krku. Děs.

[6]: Říká se, že vzduch izoluje, tkaže by to v podstatě s péřovou duchnou mělo fungovat. I když myslím, že kdybych tady vytáhla péřovou duchnu (podle mě tu ani pořádně nevědí, co to péřová duchna je :D ), tak na mě budou koukat jako na totálního mimozemšťana. Stačí, že si tu na mě ukazujou, že jsem zrzavá a připomínám vařeného humra :D (už jsem celkem zhnědla, tak už je to lepší :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.