5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Čokoládový autopilot

4. prosince 2015 v 21:42 | Rowan |  Co den dal
Mám pocit, že jediný důvod, proč se ještě držím na nohou, je ten, že jsem odpoledne snědla velkou porci superčokoládového dortu s výborným capuccinem. Kombinace naprosto ideální k udržení životních funkcí a bdělého stavu. Přesto teď už ale jen sedím na pohovce a čučím do počítače, i jen pouhá představa se zvednout a udělat si večeři mě málem rozbrečela únavou. Nejsmutnější na tom je, že bych vážně byla schopná breku z únavy. Ale jsem statečná a držím se, zatím vlastně i s úsměvem.



Tenhle týden byl šílený. Začlo to hned pondělním ránem, kdy nejel autobus a já do práce dorazila v 7:58, přičemž v 8:00 musim, prostě musim začít hodinu. Hezký úvod. V úterý sice bylo klidněji, zato emoce pracovaly, protože muž odlétal a já ho vezla na letiště a pak jsem zamířila na hloupou přednášku, která mě hodně zklamala.

A pak už to jelo. Středa oblítávání knihoen a shánění knížek na páteční projekt a průběžné zjišťování, jak ten projekt valstně bude vypadat. Málem jsem si strhla své už tak pochroumané rameno. Ve čtvrtek další zjišťování a získávání informací. Spíš než informace mi do toho všichni vnášeli zmatek a teprve když jsem ve tři odcházela z práce (opět s plnou taškou sešitů) a mířila ještě na nákup, jakž takž jsem tušila, co mě druhý den čeká a co je třeba připravit. Nákup jsem odvlekla jak kočka koťata, protože tesco tašky mají už pomalu kvalitu albert tašek, to znamená, že v nich odnesete akorát tak jedno jabko, jinak se začnou trhat. Ověšená jak vánoční stromeček jsem se dovalila domu a vlastně ani nevím, co jsem jedla. Ale něco jo. Ale co? Jsem stará a sklerotická a teď mě vážně trápí, co jsem proboha včera jedla k obědu - aha, nic, ve škole jsem zhltla chlebíčky, které v lednici nechala kolegyně.

Načež jsem do dvou do noci seděla a tvořila projekt. Téma skvělé, vize taky byla, ale bylo toho moc a strašně jsem se bála, jak to druhý den dopadne. Když jsem nakonec odpadla, stejně jsem ještě půl hodiny zírala do stropu a přemýšella, co bych mohla doplnit nebo co přidat nebo co změnit.... V půl čtvrté jsem se probudila hrůzou, že zaspím.

Nezaspala jsem, do školy jsem dorazila včas, ještě vytisknout všechny materiály, zavztekat si nad naší debilní kopírkou (kráva jedna blbá vždycky tiskne jinak, než člověk chce - chcete-li oboustraně, zásadně se nastaví na jednostranný tisk a naopak), nastříhat, připravit, přeskupit lavice a obrnit se proti otráveým výrazům a bystrosti některých přítomných.

Nicméně přesveškerý chaos, který tomu předcházel, si myslím, že vánoční projekt se vydařil a upřímně věřím, že i účastníkům se to líbilo a snad se i něco přiučili. A nebo jsem jen tradičně naivní jak houpací koník a milosrdně se utěšuji lží.

Byl to šílený týden, náročný fyzicky (neustálé tahání několika desítek kilo mému rameni příliš nepřidalo) i psychicky, ale je za mnou. Bohužel jsem kvůli tomu odpískala výlet do Salzburgu, který se následně změnil na výlet do Regensburgu, tedy bližší destinace, ale nejsem schopná se přesvědčit, že bych v sobotu mohla vstávat dřív než v poledne. Těším se na tu volnou, klidnou sobotu jako na smilování. Těším se, že se vyspím, pak si pohnípu, trochu poklidím, pořeším si dárky a prostě nevytáhnu paty z bytu ani z pyžama a budu jen douft, že za ten den se na mě mech ani neuchytí.

Jen mi občas v hlavě hlodá myšlenka, že je smutné říkat si, že nemám na nějakou únavu a vyčerpání nárok, vždyť jsem jen blbá úča. Co ti ostatní kolem mě? Právníci a manageři, kteří chodí z práce pozdě večer? Já si chodím ve tři, ve čtyři a pak... A pak do devíti do večera dělám přípravy a chystám si materiály na druhý den. Děti si domu sice netahám, ale zato ve škole toho člověk mnohdy zažije až až, zkoordinovat co hodinu jinou skupinu 25 lidí vlastně není taková sranda, jak by se mohlo zdát. Jenže jsem jen blbá úča (a začínám zjišťovat, že kdykoliv někomu česky řeknu, co dělám, vlastně mi to slovo přijde pejorativní... smutné).

A ještě jedna věc mě trápí. Postupně zjišťuji internetový život svých kuřátek a vlastně mě začíná trochu děsit anonymita a neanonymita v internetových vodách. Kdo to tu vlastně čte a jaká je šance, že mě zná, respektive pozná podle toho, co píšu?

A dost. Autopilotovi došla čokoláda. Dobrou noc, přátelé.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 22:21 | Reagovat

Zrovna dneska nám profesoři připomínali, jaký mají těžký život... a věřím jim to. Mít pořád tu energii na konfrontaci se žáky, písemky, příprava do hodin, různé exkurze a soutěže navíc...

A taky bych potřebovala spánek jako sůl :)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 4. prosince 2015 v 23:21 | Reagovat

Mám děti tři... A když mám jedno navíc, od sousedů, popoháním vteřinovku...
A při mých výletech do školy prostě kvetu. Někdy mám pocit, že jsem napůl hluchá, všichni mi všechno musí opakovat, ale ten řev ve škole... Ani si nedokážu představit, že bych slyšela líp. A co si budem povídat, v naší škole v devítce to s hlukem o hodině vypadá stejně, jako v jiné třídě o přestávce...
Kdepak, učitelské povolání vyžaduje ty největší hrdiny. Kam se hrabou vojáci na misi...
Takže já tě obdivuju. A moc držím palce...

3 Olivka Olivka | Web | 5. prosince 2015 v 11:56 | Reagovat

Řekla bych, že se vytratila úcta k jakémukoliv povolání. Ať už to je lékař, učitel nebo obyčejný cestář. Je to škoda.
Neřekla bych, že učitelé mají život lehčí (i když najdi mi člověka, který vám nebude závidět všechny ty prázdniny), nebo těžší. Ono všechno má svoje a určitě na každé povolání, aby bylo děláno správně, je potřeba kus talentu a srdce, které do toho vloží. A jsem si jistá, že zpacifikovat 20 - 30 více či méně rozjívených dětí bych nezvládla. Mně budou stačit ti čas od času hypochondričtí pacienti :-D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 20:18 | Reagovat

Vždycky, když na mne někdo jako na exkantora naštvaně hrnul své osvědčené: "ti učitelé se mají, mají prázdniny, učí jenom pár hodin a každý rok to samé dokola", jsem mu říkal, ať ještě nezapomene přihodit, že vyučovací hodiny mají jen 45 minut :-)

To se prostě musí vyzkoušet, jinak se to těžko představuje. Někdy je to prostě hukot, který se ale vždycky vyplatí vydržet. Tak si pospi, dobij baterky a bude zase líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.