5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Tvá nejmilejší kniha

6. prosince 2015 v 17:30 | Rowan |  Různá zamyšlení
Opravovala jsem teď čtenářské deníky a nějak jsem se zamyslela nad tím, jaké knihy čteme a jaké si volíme mezi své oblíbené. Zase jsem si přečetla zápis o Johnu Greenovi a zatímco jsem šla umýt nádobí, přemýšlela jsem nad tím, že tohohle autora vlastně nemám ráda. Nevím proč, občas si k lidem (v tomto případě tedy autorům) vytvořím postoj, který se mi strašně blbě překonává. Zaškatulkuji si je do sekce "tebe nemusím" a zatím snad nikdo z této škatulky nevystoupil. Kromě Johna Greena tam patří třeba i pan Viewegh nebo z filmových tvůrců Tarantino. A filmový Hobit. Prostě jsou ve škatulce "ne". A to zrovna od Greena jsem četla Hvězdy nám nepřály a nejen, že se mi to líbilo, skutečně mě to bavilo a přišlo mi to jako dobrá knížka. Cokoliv dalšího od něj už na mě ale působí nějak zvláštně a nejsem schopná překousnout nějaký svůj postoj "příliš mainstream, všichni jsou z toho na větvi, ale vždyť to zas takový zázrak není".



Tím se ale dostávám jinam, než jsem chtěla. Moje úvahy totiž po chvíli pokračovaly přesně druhým směrem. K oblíbeným knihám.

Znáte to. Je to jedna z těch sofistikovaných otázek, každý hrdina v každé knize či filmu má tu svou jednu oblíbenou knihu, která ho charakterizuje jakožto člověka sečtělého, bystrého, inteligentního a obdivuhodného. Taky vás něky tahle otázka rozčilovala či trápila? Já si dlouhá léta říkala, co to vlastně znamená "oblíbená kniha".

Kniha, kterou jsem schopná číst pořád dokola? No jo, ale po čase vás i nejlepší kus začne nudit a pokud se chcete opravdu vydávat za takového čtenáře, pak vám přece jeden příběh stále dokola nemůže stačit.

Nebo je to kniha, ke které se pravidelně vracíte? Ano, takové bych měla, ale pravidelnost v tom není.

Kdyby nic jiného, vkus a dojmy se mění v průběhu života. Byly doby, kdy mezi mé nejoblíbenější knížky patřil Harry Potter. A jakkoliv ho mám stále ráda, dneska už jsem schopná trochu prohlédnout a uvědomuji si, že zas takový zázrak to kolem a kolem není. Je to skvělý příběh, kombinuje v sobě hrozně moc zdrojů, ale vlastně je to klasická pohádka o sirotkovi, dobrotivém starci-průvodci a zlu, které se snaží porazit se svými přáteli. Taky byly doby, kdy jsem milovala Pána prstenů. Ale vlastně asi nikdy jsem ho nečetla kolem a kolem pořád odkola (narozdíl od Harryho).

Přečetla jsem za svůj život neskutečné množství knih, ale otázku "jakou knihu máš nějradši" jsem vždycky nenáviděla. Nejen proto, že v ten okamžik jsem si nikdy nedokázala vzpomenout na nic, ale pak jsem prostě nevěděla, co odpovědět. Je přece tolik skvělých knih! A hrozně záleží, jakou mám zrovna náladu, co si chci přečíst...

A nešlo to zachránit ani tím, že bych to uvolnila na oblíbeného autora. Protože i tam to selhává. Jedna kniha je skvělá, druhou jsem nedočetla ani do poloviny. Ať už jde o skvělou, historicky romantickou Ludmilu Vaňkovou, která napsala některé z mých nejoblíbenějších knih, a přitom několik jejích děl jsem vážně nepřekousla. Nebo o Vondrušku, kterého hluboce a nesmírně obdivuji, protože sesbírat materiál na Přemyslovskou epopej a už jen se ve všech těch Štaufech a Welfech vyznat vyžaduje opravdu silné sebepřesvědčení. Poprvé jsem ale do ruky vzala jeho Píseckou pannu a při třetím "vlastně detektiv" na jedné stránce už jsem myslela, že puknu.

Navíc jsem nikdy nebyla příliš zodpovědný čtenář (neříkejte to mým studentům) a čtení povinné literatury pro mě bylo utrpení a měla jsem pocit, že chci číst pro skvělý příběh a ne hluboké myšlenky. No, ale pak se při podobném dotazu vytaste s nějakou osvícenou myšlenkou a hodnotnou knihou!

Naštěstí člověk zraje a spolu s ním zraje i jeho hlava a postupem času se našlo pár knih, které bych dokázala zařadit mezi své oblíbené. A vlastně to jsou asi i celkem hodnotné knihy, prověřené časem a společností. A nemůžu říct, že by to byla díla, která bych potřebovala číst kolem dokola nebo se k nim pravidelně vracela. Jednu z nich jsem dodnes ještě nedočetla a otevřu ji vždy, když mám náladu. Přesto se ale prokousaly k mému srdci a spolehlivě se tam uhnízdily. Myšlenkami, obsahem, hodnout, nápadem... Ale i prostředím, v němž se odehrávají.

Abych tuhle rozvleklou úvahu nějak ukončila, uvedu tři knihy, které patří k mým oblíbeným, které jsem si musela pořídit do své knihovny a ke kterým se zase za čas vrátim. (řazeno abecedně)

Don Quijote de la Mancha - Miguel de Cervantes
Jak mi kdysi řekl jeden z mých Španělů: O jeho lidech se vykládá ve světě všechno možné. Že mají pořád siestu, na všechno spoustu času, maňana, maňana, flirtují s každou sukní, španělská inkvizice a všude chodit pozdě... Ale skutečné Španělsko je v Donu Quijotovi. A něco na tom bude. Pořád se ke knížce ráda vracím a postupuju v příbězích statečného rytíře. Je v tom cosi milého, úsměvného a v dnešní uspěchané a místy dost brutální době mě vysloveně těší číst takový milý, klidný příběh bez litrů krve.

Hrách na zeď - Péter Esterházy
Maďar, samozřejmě. Nemůžu říct, že sám autor by mi byl kdoví jak sympatický. Setkala jsem se s ním osobně a názor příliš nezměnila. Možná je to modrou krví v jeho žilách, možná něčím úplně jiným, ale něco na něm mi přijde strašně povýšené a nepříjemné. Nicméně tahle kniha různých příběhů a vzpomínek mi nejen poskytla nový pohled na minulé století, ale v některých případěch mě dohnala až k pláči a opravdu hluboce na mě zapůsobila.

Židovka z Toleda - Lion Feuchtwanger
Zpět do Španěl. Nepopírám, že jsem po knize sáhla ve své vlně "ha, Španělsko!". Dívala jsem se na její hřbet od dětství, protože stávala v naší knihovně v obýváku a já tenkrát netušila, co to je to Toledo. Nikdy předtím mě nelákala, příliš odrazena židovskou tématikou. Ale když jsem ji pak jednoho dne vzala do rukou a začetla se, nemohla jsem se odtrhnout. A to i přes dlouhé filosofické pasáže, které mi ale v několika případěch otevřely oči a pomohly mi si uvědomit některé zcela elementární záležitosti ve vztahu křesťanů a židů v historii. Jsem vděčná, že se mi ta kniha dostala do ruky až v době, kdy jsem byla schopná ji naplno pochopit a přesto se k ní jednou vrátím a určitě v ní najdu ještě tišíce dalších myšlenek, které mi napoprvé unikly. Ano, Židovka z Toleda je pravděpodobně mou nejoblíbenější knihou.


A ještě dovětek. Když jsem už začínala tím, že některé autory jsem se zaškatulkovala jako "ne", je tu i jedna kniha, kterou jsem si zaškatulkovala jako ano: Noc v osamělém říjnu od Zelazného. Vzala jsem ji do ruky úplně náhodou, s předchozími knihami se vůbec měřit nemůže a do teď nejsem schopná říct, co mě na ní tak upoutalo, ale pokaždé, když ji čtu, tak mě na ní něco hrozně baví.
***

A co vaše oblíbené knihy? Taky vás někdy trápila myšlenka, co je to vůbec za hloupou otázku? Nebo máte jasno? Podělte se o svá oblíbená díla!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 19:20 | Reagovat

Já jsem založením člověk tak nějak česky veselý :-) Takže za mě to je Žákův Dobrý borec Antonín. A od Vavřincové Taková normální rodinka, ale tam stejně vidím postavy ze seriálu.
Ale jinak mi učaroval Gardner a Francis. Ovšem od něj jen knížky přeložené paní Moserovou. Ani nevím, kdo překládá zbytek, ale nesedí mi to. Paní Moserová tomu dala kus ze sebe a ty knížky se mi čtou skvěle :-)
Ale jinak můžu číst takřka cokoliv :-)

2 hedd hedd | Web | 6. prosince 2015 v 19:47 | Reagovat

Tak mými oblíbenými knihami jsou: Utrpení mladého Werthera, Petr a Lucie, Malý princ, Saturnin, Máj... Je toho mnoho. :-) Jó! A snad vše od A. E. Poea :-D

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 23:52 | Reagovat

Vždycky se mi líbila myšlenka mého oblíbeného Miroslava Horníčka, že je dobré mít speciální poličku, na které má člověk jen knížky, které může kdykoli vzít do ruky, otevřít na jakékoli stránce a začíst se - ať už je to drama nebo poezie nebo humor nebo něco úplně jiného. Myslím, že bych uměl takovou poličku zaplnit, ale nebylo by to nic uzavřeného: Občas by nějaká knížka spadla do "druhé ligy" a její místo by zaujala jiná, protože knížky mají taky - jako lidi - svůj životní příběh a "lifecycle", který se s tím naším - osobním - různě protíná anebo míjí. Ale tři nejlepší? To je úkol jako hrom a prostor komentáře na to nejspíš nestačí :-).

4 S c a r s S c a r s | Web | 19. prosince 2015 v 16:47 | Reagovat

Přesně tuhle otázku "Řekni nejoblíbenější..." já naprosto nesnáším když přijde na filmy! :D U těch vždycky odpovím, že dotyčnému neřeknu nejoblíbenější, ale ten, který jsem viděla více než jednou, protože se v podstatě na filmy nedívám víckrát a tudíž by se ty vybrané daly brát jako oblíbené :D U knih to mám ale docela jasné a to Oceán na konci uličky od Neila Gaimana :D A v podstatě všechno z jeho tvorby, protože zbožňuju fantasy. Ještě se ale radši bavím o mangách, ale to většina mého okolí už radši nechce rozvádět :D

5 Haily Haily | 1. ledna 2016 v 15:47 | Reagovat

Mám úplně stejný postoj k Johnu Greenovi, bohužel jsem od něj četla i jednu povídku, která byla spolu dalšími od jiných autorů v jedné knížce a dovolím si tvrdit, že ta jeho byla nejslabší. Nechápu ten hype, co kolem něj je.
K Harrymu Potterovi se vracím neustále, je to moje nr. 1 knížka na relax (a asi už je to spíš placebo efekt :D). Jinak mezi mé oblíbené knihy patří určitě Anna Karenina, Sto roků samoty, Jméno růže, Děti půlnoci nebo Kafka na pobřeží... a když trochu odejdu od téhle "literatury ze školního kánonu", tak Hvězdný prach, Parcy Jackson a trilogie Jeho temné esence. <3

6 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 7. ledna 2016 v 11:33 | Reagovat

Nemám jasno a myslím, že nikdy mít nebudu. Co se týče J. Greena, jako autor mi připadá jako sympaťák, ale jeho Hvězdy jsou podle mého příliš přeceňované, to už radši jeho komornější Hledání Aljašky, jedna z mála YA, která mě nepobouřila nebo nenudila (vlastně jsem moc YA ani nečetla). Oblíbenou knihu nemám, možná jen pár autorů, ale ne všechno od nich se mi líbí. Takže Vladimír Nabokov, Karel Čapek, A. P. Čechov, Henrik Ibsen, H. G. Wells, Haruki Murakami, Klaus Mann, Phillip K. Dick, Joseph Conrad, Kodži Suzuki, John Wyndham? Já nevím, spíš když už bych to měla nějak upřesnit mám spíš oblíbená témata, nezáleží na jméně, ale na myšlence :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.