5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Srpen 2016

Autocenzurní blok-neblog

5. srpna 2016 v 22:16 | Rowan |  Girl Like Me
Není snad nic horšího než autocenzurní blok. Když chcete psát, dokonce vám v hlavě občas proběhnou slova a říkáte si, že ta by byla skvělé do článku. Jenže pak si sednete, napíšete je a najednou nevíte jak dál. Najednou vám všechno další příjde nedokonalé, hloupé, povrchní, nehodné zaznamenání. A ono mnohdy třeba ani neni, ale vy to tak cítíte.

Snažím se rozjet oficiální blog. Oficiální, který když někdo najde, ať ho najde, já se za něj nestydím. Ne že bych se za tenhle styděla, to rozhodně ne, ale je tu přeci jen příliš mnoho osobních výžblebtů, které opravdu, ale opravdu nemusí číst každý. I proto se mi sem píše lépe. Pod rouškou domnělé anonymity mám pocit, že můžu bušit do klávesnice horem dolem a něco z toho bude, ten blog to prostě snese.

Jenže na ten druhý se snažím tvořit "lépe". Heh. Lépe. Překopírovala jsem tam nějaké články odtud, Už jsem dokonce i napsala jednu recenzi, o které jsem věděla, že půjde primárně tam. Dokonce jsem tam hodila fotky... A ticho po pěšině. Cokoliv dalšího se snažím napsat, leze to ze mě jak z chlupaté deky. Při nejlepším.

A mě to strašně štve.

Sakra jsem pisálek. Píšu už přes... Kolik? Sakra, dvanáct let. Nejsem Hrabal ani Čapek, nejsem tak dobrá jako spousta jiných blogerů, nejsem ani bloger v tom pravém slova smyslu, že bych se hnala za čtenáři a snažila se být slavná. Prostě mě to psaní jen baví a ráda se mu věnuji. Až na ten blbej autocenzurní blok, který mi v tom brání. A tak místo toho, abych psala některý ze článků, o kterých poslední dny přemýšlím, tluču tu bezduše do klávesnice a snažím se rozepsat a snažím se si nalhat, že je to prostě jedno, prostě piš, ty huso...

Zajímavé ale je, že se mi tohe stává nejen když otevřu ofiko blog, ale i když otevřu word. Vypozorovala jsem to už dávno předávno. Ten blikající kurzor na prázdné stránce mě k smrti děsí a paralizuje mé končetiny. Což je pech, protože jako na potvoru právě ty potřebuju poměrně dost, když chci psát. Občas se to snažím přeprat tím, že začnu psát každou kravinu, která mě napadne, někdy i jen sdfghjkliuzfdfghjkl, jen aby ta stránka nebyla čistá a prázdná a nedotčená. Přitom je to hloupý word, ne list v krásném sešitě, ze kterého nechci trhat pokažené stránky příběhu.

Trpíte tímhle taky? Chcete někdy psát, ale nějaký vnitřní démon vám v tom brání? A jak s ním bojujete? Alkohol se nepočítá, chci to zkusit bez podvádění ;)