5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Autocenzurní blok-neblog

5. srpna 2016 v 22:16 | Rowan |  Girl Like Me
Není snad nic horšího než autocenzurní blok. Když chcete psát, dokonce vám v hlavě občas proběhnou slova a říkáte si, že ta by byla skvělé do článku. Jenže pak si sednete, napíšete je a najednou nevíte jak dál. Najednou vám všechno další příjde nedokonalé, hloupé, povrchní, nehodné zaznamenání. A ono mnohdy třeba ani neni, ale vy to tak cítíte.

Snažím se rozjet oficiální blog. Oficiální, který když někdo najde, ať ho najde, já se za něj nestydím. Ne že bych se za tenhle styděla, to rozhodně ne, ale je tu přeci jen příliš mnoho osobních výžblebtů, které opravdu, ale opravdu nemusí číst každý. I proto se mi sem píše lépe. Pod rouškou domnělé anonymity mám pocit, že můžu bušit do klávesnice horem dolem a něco z toho bude, ten blog to prostě snese.

Jenže na ten druhý se snažím tvořit "lépe". Heh. Lépe. Překopírovala jsem tam nějaké články odtud, Už jsem dokonce i napsala jednu recenzi, o které jsem věděla, že půjde primárně tam. Dokonce jsem tam hodila fotky... A ticho po pěšině. Cokoliv dalšího se snažím napsat, leze to ze mě jak z chlupaté deky. Při nejlepším.

A mě to strašně štve.

Sakra jsem pisálek. Píšu už přes... Kolik? Sakra, dvanáct let. Nejsem Hrabal ani Čapek, nejsem tak dobrá jako spousta jiných blogerů, nejsem ani bloger v tom pravém slova smyslu, že bych se hnala za čtenáři a snažila se být slavná. Prostě mě to psaní jen baví a ráda se mu věnuji. Až na ten blbej autocenzurní blok, který mi v tom brání. A tak místo toho, abych psala některý ze článků, o kterých poslední dny přemýšlím, tluču tu bezduše do klávesnice a snažím se rozepsat a snažím se si nalhat, že je to prostě jedno, prostě piš, ty huso...

Zajímavé ale je, že se mi tohe stává nejen když otevřu ofiko blog, ale i když otevřu word. Vypozorovala jsem to už dávno předávno. Ten blikající kurzor na prázdné stránce mě k smrti děsí a paralizuje mé končetiny. Což je pech, protože jako na potvoru právě ty potřebuju poměrně dost, když chci psát. Občas se to snažím přeprat tím, že začnu psát každou kravinu, která mě napadne, někdy i jen sdfghjkliuzfdfghjkl, jen aby ta stránka nebyla čistá a prázdná a nedotčená. Přitom je to hloupý word, ne list v krásném sešitě, ze kterého nechci trhat pokažené stránky příběhu.

Trpíte tímhle taky? Chcete někdy psát, ale nějaký vnitřní démon vám v tom brání? A jak s ním bojujete? Alkohol se nepočítá, chci to zkusit bez podvádění ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 5. srpna 2016 v 23:48 | Reagovat

Takovéhle bloky mívám taky. Vím třeba, o čem psát, ale pak si k tomu sednu a po dvou větách už nevím, jak dál. Někdy si to musím nechat rozležet, nebo počkat na tu "náladu", múzu, nebo tak. Píšu knížku a nesáhla jsem na ni měsíce.. Kdo ví, třeba si k ní zase najdu cestu. Každopádně ti přeji, aby ses do toho zase dostala. Někdy to chvilku trvá...

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 0:17 | Reagovat

Sem tam mě popadne inspirace a já si říkám, že o tom by by skvělý článek...
Nejčastěj mě to napadá třeba u komentářů u přátel.
No a pak se do toho nepustím, protože mám sice základní myšlenku, ale slova jsou fuč.
A jakmile to zapomenu, najednou ejhle, písmenka se řadí sama a já píšu a píšu...

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 6. srpna 2016 v 10:17 | Reagovat

Tohle asi zažívá občas každý:-)
Rozmýšlím si co tu dát nebo nedat, přeci jen internet je jen zdánlivě anonymní...

a kolikrát mám nápad na článek a pak sedím u prázdného Wordu, ale obvykle mi stačí to nechat uležet nebo to nosit několik dní, týdnů v hlavě...a pak to psání jde samo (ale obvykle to napíšu jinak než to bylo v mojí hlavě):-)
takže bych to nechala jen trochu uležet..

4 Elwin Elwin | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 10:28 | Reagovat

Nebo pokud máš autocenzuru na ten jeden jedinej blog, co máš, protože ti přijde, že se to tam nehodí, že už seš dost velká, abys nepsala... věci :D

A děsivej blikající kurzor... já kvůli tomu píšu rovnou na blog, protože tam je to okno takový maličký a kolem je spousta věcí, takže mi to nepřijde. A pak pomáhá napsat si to na papír, jenom tak psát, tam tě nemá co děsit. Ale někdy ani to nepomůže...

Tak ať to brzo přejde! ;)

5 gitty93 gitty93 | 6. srpna 2016 v 17:07 | Reagovat

Podle mě to chce jen praxi a bojovat s tím :) každý blog se dá překonat a podle mě je lepší napsat i dílo, které se mi nezdá perfektní, ale proč by mělo být perfektní, když ho třeba nakonec ani nikdo nepřečte :) jenom piš dál a nezastavuj, kurzor se tě bojí víc než ty jeho

6 womm womm | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 21:15 | Reagovat

Nevedel som, že tento jav, ktorý ma tak často pri písaní stretáva má aj nejaký odborný názov :-D  :-D  :-D

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 23:00 | Reagovat

Vyprávěl kdysi Miroslav Horníček, který se proslavil svými Hovory, že začátky pořadů s velmi různorodým publikem byly občas rozpačité a lidé v hledišti se styděli položit otázku. No a tehdy je vždycky pan Horníček povzbuzoval tím, že to je úplně normální, a proto bude možná lepší začít rovnou druhou otázkou :-). Proto bych možná doporučil analogický postup: Když se první věta ne a ne protlačit přes autocenzurní vrátnici, prostě ji vynech a začni rovnou tou druhou!

8 patypoberta patypoberta | Web | 8. srpna 2016 v 23:28 | Reagovat

Ahoj,

Mám rozjetý takový malý projekt "Pátý Poberta" jako dárek k Vánocům pro jednu moji dobrou kamarádku. Potřebovala bych trochu podpory do začátku, tedy pár čtenářů, kteří mi kriticky dají najevo, co se jim líbí či nelíbí, aby na Štědrý den povídka alias vánoční dárek byla vypiplaná, jak to jen půjde.

Pokud máš zájem, budu nadšená. Pokud ne, promiň, že tady oxiduju. ;)

Psaní a čtení zdar!

9 Rowan Rowan | Web | 11. srpna 2016 v 22:32 | Reagovat

[8]: Ahoj, klidně si o tom poslechnu víc =) kdyžtak mi napiš maila, g.rowan na seznamu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.