5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Povídky

Podzimní víno

1. listopadu 2013 v 13:02 | Rowan
Téměř přesně před rokem jsem rozepsala tenhle kousek, ovlivněný smutkem z toho, co mi bylo řečeno a vyčteno. A přitom se kolem třpytil krásný podzim a když se mých prstů dotkly hřejivé paprsky slunce, rozeběhla se mi hlavou slova, které jsem si naštěstí zapamatovala dost dlouho na to, abych si je mohla napsat. Trvalo ale rok, než se mi povedlo tenhle střípek dotvořit tak, jak se mi to líbí. Bez zbytečné sentimentality, bez zbytečných hlubokých úvah, jen jako hravou impresionistickou momentku.

Cesmínové hory - část III.

14. února 2011 v 1:23 | Rowan
Třetí, poslední část/kapitola povídky. 

Cesmínové hory - část II.

14. února 2011 v 1:20 | Rowan
Druhá část povídky. Možná by se to dalo nazvat i druhou kapitolou. 

Cesmínové hory- část I.

14. února 2011 v 1:18 | Rowan
(Půl hodiny mi trvalo vymyslet název, než mi došlo, že ho mám přímo před očima) Teď se pokusím vám poskytnout nějaký úvod. 

Jedná se o fanfiction k anime/manze Natsume Yuujinchou. Znamená to tedy, že to je má první práce z prostředí Japonska, což pro mě byla celkem výzva. Je mi líto, ale veškeré to míchání japonských slov do českého textu mi zní v devadesáti procentech strašně hloupě, takže jsem se snažila používat česká slova a české výrazy. Ne u všech to ale šlo a ne vždycky. 

Básnické střevo schované v šuplíku

14. ledna 2011 v 22:54 | Rowan
Nejsem básnířka, jsem povídkářka. Možná jen ve stavech hodně hluboké krize mě napadne rýmovačka až dvě. A rozhodně nejsem typ, co by básničky dával na blog. Když už dám něco dohromady, většinou je to natolik soukromé, že to prostě nejde. Navíc - básničky úrovně "slunce-žblunce" jsem psala zejména v období temné puberty, kdy jsem měla pocit, že mě nikdo nechápe, jsem sama samotiná a prostě tak vůbec, znáte to... 

Ale tuhle jsem procházela papíry a rovnala miliony střípků povídek do desek (jeden přeplněný šanon? XD ) a mezi tou vší záplavou jsem objevila i pár střípků poezie, které se mi vlastně možná i líbí, nebo je mám minimálně ráda :) A jelikož se snažím tady na blogu vážně něco prezentovat a publikovat, odhodlala jsem se plácnout sem i tyhle blbosti, jakkoliv... jednoduché jsou :) (Chvilka napětí, jestli je zase najdu... )

Možná postačí pilulka

11. prosince 2010 v 17:30 | Rowan

Tohle musím zveřejnit dřív, než si to rozmyslím... Ale mám k tomu ještě spoustu poznámek. 

Nedávno jsem četla na novinkách.cz článek o pilulce, která by člověku pomohla zapomenout na traumatický zážitek (čtěte tady). V první chvíli mi to znělo báječně. Ano, je něco, na co bych velmi ráda zapomněla a bez čeho by můj život mohl být lepší. Jenže pak se mi myšlenky rozutekly příliš kreativním směrem. Nedokázala jsem dát na papír "svoje zapomínání", na to vážně nemám žaludek, a trvalo mi pár dní, než jsem přišla na správnou kombinaci toho, co se v tom krátkém příběhu musí odehrát, aby to fungovalo tak, jak chci, ale nakonec jsem na to přišla a dokonce jsem to dokázala dát na papír. 

Tak, krátký rychlý úvod máme za sebou, možná nakonec ještě hodim nějaký dovětek, který by v tuhle chvíli příliš spoileroval to veledílo, ale teď honem zveřejnit, nebo se k tomu neodhodlám...

Doufám, že vám to bude dávat smysl a samozřejmě budu vděčná za komentáře a názory. 

Šílenství samoty

23. října 2010 v 1:17 | Rowan
Jedna z mých nejstarších povídek, ale taky jedna z nejoblíbenějších. A taky jedna z mála těch kratších prací. Před rokem jsem kousek z ní použila pro maturitní práci z Dějin umění.

Neptej se, jak to vím...

23. října 2010 v 1:17 | Rowan
Povídka z října 2008. Vznikla poměrně rychle a bavilo mě ji psát. Možná proto, že jsem v tom pokoji vážně nemohla usnout, měla jsem spoustu času přemýšlet nad ní - proto ta rychlost. Enjoy.

*

S prásknutím zavřela dveře auta, ze kterého právě vystoupila. Se zvláštním pocitem odhodlání se rozhlédla a její oči neomylně zakotvily na malém rodinném domku uprostřed zelené krajiny, od které byla samotná zahrada oddělena plotem.
 
 

Reklama