5. srpna v noci proběhne návrat ztracené dcery do Země české... ♥

Téma týdne

Počítání hvězd a jiné

18. srpna 2014 v 1:30 | Rowan
Ať nad tím uvažuju jakkoliv, mít jednu oblíbenou písničku vážně nedokážu. Jedna může být nějak výrazná, může v momentální chvíli pomyslně vítězit, ale už záhy jí šlape na paty jiná, navzájem se přetahují, konkurují si a mnohdy se i doplňují. Každá pro jinou náladu, všechny stejně účinné. Nespotčetněkrát už se mi i stalo, že oblíbená písnička mi vydržela nějakou dobu a pak zapadla a dneska už je jen hezkou vzpomínkou. Obecně si k hudbě hodně vážu vzpomínky. Proto vás asi příliš nepřekvapí písničky, se kterými se tu teď hodlám vytasit. Jedná se o takový přehled a soupis toho, co teď právě poslouchám, co mi teď právě dokáže zaručeně zvednout náladu nebo co zaručeně sedne, kdykoliv. Jedu jen po aktuální vlně, protože kdybych se měla pouštět do historie, byli bychom tu dlouho (ne že bych neměla v plánu nějaký článek v podobném duchu... ale to příště)

Co potřebuju...

25. listopadu 2012 v 14:44 | Rowan
Potřebuji jíst, pít a spát. A taky psát. Ačkoliv to poslední dobou tak moc zanedbávám. Ani nedokážu vyjádřit, jak moc mě rozčiluje nedostatek psaní. A jak hlučno mám v hlavě, když nepíšu. Poslední dobou se zase snažím si aspoň zaznamenávat střípky. V naději, že se z nich třeba jednou něco zrodí.

Česko

4. listopadu 2012 v 14:18 | Rowan
Pamatuju si, když před pár lety byla v televizi reportáž o tom, že si někteří lidé, zejména z Moravy, stěžují na časté používání označení Česko v televizi, když se mluví o naší zemi. Tuším, že to bylo v druhé polovině 90. let, byla jsem příliš malé kuře, než abych opravdu vnímala, o čem se to vlastně mluví. Jen se mi vybavuje srovnávání pojmů Čechy a Česko.

Když jsem loni byla na praxi, zjistila jsem, jak hrozný guláš v tom deváťáci mají. Pravda, měli problém i s tím, jaký je rozdíl mezi "Italové" a "Itálie" a co tedy napsat, když po nich chci "národ". Ale to je teď vedlejší.

Na cestách

25. června 2012 v 11:18 | Rowan
Pozdě večer, ale ještě ne v noci, nasedáme do auta, a tak, jako tolikrát předtím, míříme známou cestou přes Rakousko do Itálie. Kvůli mě jedeme přes noc, abych se mohla na zadním sedadle vyspat a ráno jim tak radostně skákat po hlavě, že už chci k moři. Několikrát opravdu usínám, ale pravidelně mě budí hučení míjeného kamionu. Specifický zvuk, který se nedá k ničemu přirovnat, musíte ho slyšet, abyste pochopili. V pozdějších letech zjišťuji, že přehluší i hudbu ve sluchátkách.

Stejně nezaměnitelná je vůně vzduchu, když se nad ránem vysoukáme z rozehřátého auta do chladného rozbřesku v Alpách. Brennero voní dálnicí a zároveň horami a snad i jejich zasněženými špičkami. O několik kilometrů dál se studený vzduch pomalu ohřívá a za pádskou nížinou se pomalu přidává tušená vůně moře, olivových hájů, suché trávy a slunce, které se rychle škrábe k nejvyššímu bodu na zářivě modré obloze.


...

Chtěla jsem toho k článku na téma týdne napsat víc, popsat všechny ty různé vzpomínky a pocity, které si z cestování odnáším a přináším si je domu, ale nějak mě přešel elán a mám pocit, že honem honem ještě něco musím napsat, než se mi téma změní... Ale poznamenám si to stranou, a až jednou bude nálada, rozepíšu se víc o vzpomínkách na různé cesty. Jen mi je teď líto ty dva napsané odstavce hodit do rozepsaných... =)

Chybička se vloudí

18. prosince 2011 v 13:10 | Rowan
Rovnou předem vzdávám snahu vypisovat se s tím, co je pravopis a jak komu jde, protože co jsem zatím viděla, v tomhle duchu si můžete přečíst článků asi tak dvacet do hodiny. Ani nehodlám promlouvat o tom, jak důležité je znát pravopis (což by se ode mě nejspíš čekalo, ale tyhle proslovy si schovám do budoucna pro živé publikum), učit se vyjmenovaná slova, vědět, kdy jaké s/z a mně a mě... Ona to totiž tak docela není pravda. Koneckonců proto tu máme Pravidla českého pravopisu a jiné pomocné publikace (o jejich internetových mutacích ani nemluvím), kam se lze podívat, když prostě nevíme nebo si jednoduše nejsme jistí.

Pražský chodec

14. května 2011 v 16:48 | Rowan
Ráda chodím po Praze. Vlastně po ní daleko radši chodím, než jezdím MHD, což ale vzhledem k vzdálenostem není vždycky možné realizovat. Vždycky mě ale pobaví, když mluvím s někým mimo-pražským a on na mě hází pohledy, případně poznámky ve znění "my metro nemáme, ale my jsme zvyklí chodit!" A pak se dohodneme, že půjdeme na kafe do vedlejší ulice, a ten samý člověk by těch pět set metrů bral tramvají...

Ale zpátky k tématu.

Pro mě za mě...

19. března 2011 v 13:27 | Rowan
Poslední dobou je to s tématy týdne takové... Nevim, na co přesně čekám, ale zkrátka nemám moc co psát. Původně jsem myslela, že i tohle jde mimo mě. Jsem nekuřák, prskám na kuřáky stejně jako ostatní, obtěžují mě, nevadí mi to, nabouchala bych jim ten kouř do uší, vytváří to atmosféru. Zkrátka asi nemám jednotný pohled na věc, rozhodně nejsem jednoznačně proti.

Vidíš toho kůně?

18. ledna 2011 v 17:34 | Rowan
Když jsem šla na zkoušku z Filosofie jazyka, klepala jsem se hrůzou, jak to zahraju, že jsem pořádně žádnou filosofickou knížku nepřečetla. Nebylo co hrát. Hned ve dveřích se mě profesorka zeptala, co že mě osobně dal tento předmět a co si z něj odnáším. 

Rozzářila jsem se a hrdě odpověděla, že mě osobně dala Filosofie jazyka zejména příležitost seznámit se s panem Chomskym, který v druhé polovině minulého století přišel s takzvanou generativní gramatikou, potažmo univerzální gramatikou a s hierarchií jazyků. Podstatou jeho tvrzení bylo, že člověk se již rodí s nějakým předporozumněním jazyku jako takovému. Zkrátka a jednoduše jazyk je nám jako lidem již po všech těch generacích geneticky zakódován. 

To je něco pro mě. Otázka rodové paměti je totiž mé jediné vysvětlení, jak se z ryby jednoho krásného dne mohla stát žába, z té pásovec, z pásovce opice a ta když spadla na zem, proměnila se v člověka (znáte znělku Byl jednou jeden člověk, ne???). Ano, řeč je o panu Darwinovi a jeho teorii vývoje druhů. Se kterou souhlasím, samozřejmě. Jen jsem příliš velký fantasta a příliš málo vědec, než abych si něco takového dokázala představit v reálu. (Ačkoliv svého času byl za fantastu považován spíš Darwin...)

Neřekla bych přímo vzor...

11. prosince 2010 v 18:39 | Rowan
Když jsem si poprvé přečetla téma pro tenhle týden, vzdala jsem to. Ale postupem času mi došlo, že přeci jen mám, co k tomu napsat, ačkoliv si nejsem jistá, jestli by se dalo říct, že tu jde přímo o vzor. Možná spíš o obdiv a trochu závisti. 

Tentokrát o knihách...

4. prosince 2010 v 22:30 | Rowan
Jelikož to vypadá, že téma týdne "Má oblíbená kniha" se živelně přetransformovalo na "co jsem kdy četl a co se mi líbilo", taky se zapojím. Koneckonců, čtu ráda, tak proč se nevyjádřit, když je konečně takové sympatické téma? 

Nedivím se, že došlo k takové transformaci. Ono přeci jen - kdo má jedinou oblíbenou knihu? Vážně jen jednu? Myslím, že takových lidí je jen minimum. Pokud všichni jen netvrdí, že mají oblíbenou jednu knihu, ale ve skutečnosti je to jen "tahle kniha je dostatečně intelektuální, bude to znít dobře"...

Vezmu to značně obšírně...

A je odhaleno!

3. prosince 2010 v 12:25 | Rowan
Původně jsem si myslela, že se zapojím do společnosti všech těch, kteří se rozepsali na téma, jaké knihy rádi čtou - a časem to možná i udělám, ale v tuhle chvíli mám potřebu vyjádřit se v trochu jiném stylu. 

Halloween - další do sbírky

28. října 2010 v 23:25 | Rowan
Vypadá to, že se celý svět dělí na dvě poloviny - jedni Halloween nenávidí, vykřikují, jak je to odporný americký svátek a fuj s tim pryč, druzí se snaží obhájit skutečnost, že tenhle svátek je daleko starší a jeho kořeny nesahají k americkým přistěhovalcům, ale ke Keltům a dalším původním národům staré dobré Evropy.
 
 

Reklama