Rovnou předem vzdávám snahu vypisovat se s tím, co je pravopis a jak komu jde, protože co jsem zatím viděla, v tomhle duchu si můžete přečíst článků asi tak dvacet do hodiny. Ani nehodlám promlouvat o tom, jak důležité je znát pravopis (což by se ode mě nejspíš čekalo, ale tyhle proslovy si schovám do budoucna pro živé publikum), učit se vyjmenovaná slova, vědět, kdy jaké s/z a mně a mě... Ona to totiž tak docela není pravda. Koneckonců proto tu máme Pravidla českého pravopisu a jiné pomocné publikace (o jejich internetových mutacích ani nemluvím), kam se lze podívat, když prostě nevíme nebo si jednoduše nejsme jistí.
Téma týdne
Chybička se vloudí
18. prosince 2011 v 13:10 | RowanPražský chodec
14. května 2011 v 16:48 | RowanRáda chodím po Praze. Vlastně po ní daleko radši chodím, než jezdím MHD, což ale vzhledem k vzdálenostem není vždycky možné realizovat. Vždycky mě ale pobaví, když mluvím s někým mimo-pražským a on na mě hází pohledy, případně poznámky ve znění "my metro nemáme, ale my jsme zvyklí chodit!" A pak se dohodneme, že půjdeme na kafe do vedlejší ulice, a ten samý člověk by těch pět set metrů bral tramvají...
Ale zpátky k tématu.
Pro mě za mě...
19. března 2011 v 13:27 | RowanPoslední dobou je to s tématy týdne takové... Nevim, na co přesně čekám, ale zkrátka nemám moc co psát. Původně jsem myslela, že i tohle jde mimo mě. Jsem nekuřák, prskám na kuřáky stejně jako ostatní, obtěžují mě, nevadí mi to, nabouchala bych jim ten kouř do uší, vytváří to atmosféru. Zkrátka asi nemám jednotný pohled na věc, rozhodně nejsem jednoznačně proti.
Vidíš toho kůně?
18. ledna 2011 v 17:34 | RowanKdyž jsem šla na zkoušku z Filosofie jazyka, klepala jsem se hrůzou, jak to zahraju, že jsem pořádně žádnou filosofickou knížku nepřečetla. Nebylo co hrát. Hned ve dveřích se mě profesorka zeptala, co že mě osobně dal tento předmět a co si z něj odnáším.
Rozzářila jsem se a hrdě odpověděla, že mě osobně dala Filosofie jazyka zejména příležitost seznámit se s panem Chomskym, který v druhé polovině minulého století přišel s takzvanou generativní gramatikou, potažmo univerzální gramatikou a s hierarchií jazyků. Podstatou jeho tvrzení bylo, že člověk se již rodí s nějakým předporozumněním jazyku jako takovému. Zkrátka a jednoduše jazyk je nám jako lidem již po všech těch generacích geneticky zakódován.
To je něco pro mě. Otázka rodové paměti je totiž mé jediné vysvětlení, jak se z ryby jednoho krásného dne mohla stát žába, z té pásovec, z pásovce opice a ta když spadla na zem, proměnila se v člověka (znáte znělku Byl jednou jeden člověk, ne???). Ano, řeč je o panu Darwinovi a jeho teorii vývoje druhů. Se kterou souhlasím, samozřejmě. Jen jsem příliš velký fantasta a příliš málo vědec, než abych si něco takového dokázala představit v reálu. (Ačkoliv svého času byl za fantastu považován spíš Darwin...)
Neřekla bych přímo vzor...
11. prosince 2010 v 18:39 | RowanKdyž jsem si poprvé přečetla téma pro tenhle týden, vzdala jsem to. Ale postupem času mi došlo, že přeci jen mám, co k tomu napsat, ačkoliv si nejsem jistá, jestli by se dalo říct, že tu jde přímo o vzor. Možná spíš o obdiv a trochu závisti.
Tentokrát o knihách...
4. prosince 2010 v 22:30 | RowanJelikož to vypadá, že téma týdne "Má oblíbená kniha" se živelně přetransformovalo na "co jsem kdy četl a co se mi líbilo", taky se zapojím. Koneckonců, čtu ráda, tak proč se nevyjádřit, když je konečně takové sympatické téma?
Nedivím se, že došlo k takové transformaci. Ono přeci jen - kdo má jedinou oblíbenou knihu? Vážně jen jednu? Myslím, že takových lidí je jen minimum. Pokud všichni jen netvrdí, že mají oblíbenou jednu knihu, ale ve skutečnosti je to jen "tahle kniha je dostatečně intelektuální, bude to znít dobře"...
Vezmu to značně obšírně...
A je odhaleno!
3. prosince 2010 v 12:25 | RowanPůvodně jsem si myslela, že se zapojím do společnosti všech těch, kteří se rozepsali na téma, jaké knihy rádi čtou - a časem to možná i udělám, ale v tuhle chvíli mám potřebu vyjádřit se v trochu jiném stylu.
Halloween - další do sbírky
28. října 2010 v 23:25 | RowanVypadá to, že se celý svět dělí na dvě poloviny - jedni Halloween nenávidí, vykřikují, jak je to odporný americký svátek a fuj s tim pryč, druzí se snaží obhájit skutečnost, že tenhle svátek je daleko starší a jeho kořeny nesahají k americkým přistěhovalcům, ale ke Keltům a dalším původním národům staré dobré Evropy.
Zde hledá 